Aida

AIDA poté co jsme jí meli dva dny doma

Už dlouho jsem chtěl psa. Dlouho to nepřicházelo v úvahu, báli jsme se že Matěj, neboli letos patnáctiletý kocour z toho bude mít infarkt. Protože ale vypadá stále čile, začali jsme se o téhle možnosti bavit reálně. Po mnoha debatách jsme se shodli na kompromisu. Chvíli to trvalo ale podařilo se 🙂 Bude to Border terrier, nikoliv Airdale nebo Lakeland. Hlavně že to bude čistokrevnej terrier, žádnej vořech. Ani ne 14 dní nato našla Lenka inzerát, že levný štěnata brdt k odběru. Tak jsme se vypravili, vybrali fenku, si tu nejmenší ale nejaktivnější, a za týden si pro ni jeli i s krabicí od bot. A když už jsme měli takhle krásně vybráno, zkásla nás paní dodatečně ještě o čtyři kila za očkování, že prý s tim nepočítala a mezitím co nás tehdy ještě bezejmenné štěně olizovalo nám prozradila, že moc chovatelka neni, pac jejich borderteriérku navštívil sousedovic Jack Russel terrier.

Slavkovský les a strašidelný Nimrod

Skříní zabarikádované dveře do pokoje v pensionu Nimrod

Při letní návštěvě cínového dolu Sauersack nedaleko Rotavy jsme se s Petrem V. dohodli, že by stálo zato, uspořádat víkendové putování po zasmušilých pláních Krušných hor. Vzhledem k rodinným povinnostem vyplynuj jediný termín, přesně daný jarní víkend. Pojem jarní je v souvislosti s letošní zimou trochu mimo, na pláních bylo přes dva metry sněhu. Protože Petr nemá lyže, rozhodli jsme se podívat do neméně zasmušilé, ale o pár set metrů níže nad mořem položené krajiny Slavkovského lesa.

Vyrazili jsme klasicky v pátek po práci. Moje dobrovolná aktivita převlékání se v autě ještě za jízdy krom pobavení řidiče autobusu v koloně za mnou nic progresivního nepřinesla, takže když jsme po hodině a půl jízdy dorazili do Mariánek, zbývalo nám do odjezdu vlaku cca pět minut, které Petr nádherně vyplnit hereckou etudou na téma převlékání a balení. Do nově zrekonstruované nádražní haly jsme dobíhali každý s jednou igelitkou věcí co se nevešly do báglů v ruce. Vlak měl na ČD obvyklé desetiminutový zpoždění a tak stejně jako bezdomovec naproti nám využili čas k reorganizaci a přebalení.

Kontaminovaná štola a Severní překop

Třetí patro bylo poslední, na které jsem se ještě nebyl. protože je ale přímo spojené se závodem Lomy Mořina, je přístup do něj obvyklými cestami nemožný. Na straně z Mexika jsou okna zalátaný ocelovýma plátama hned na galerii, na straně Velký Ameriky můžete slanit na Velkou galerii, ale po pád desítkách metrů vás zastaví zase …