…a takové to tehdy bylo
Přes mírně bulvarizující titulek jde o velmi zajímavý počin, u kterého jsem měl tu čest být. Na konci Severního překopu je jílovitý zával, podle dochovaných zpráv spadnuvší na konci čtyřicátých let. Co se za ním skrývá? Další chodby nebo je to opravdový konec?
Po náročných pracech se podařilo vykopat šestimetrovou plazivku a stanout v nedotčené chodbě. Jeden za druhým čtvrtý mizíme v závalu. Jako čtvrtý jsem na řadě já, plazím se uzounkou klikatící škvírou v závalu.
Už při Měsíční šachtě jsem se zaujetím pozoroval továrnu a štíhlou silutetu cihláku. Ale žil jsme v domění že objekt je oplocený, tedy hlídaný a udržovaný. Opak je pravdou, je to ruina se vším všudy, bez plotu, část je díky bezdomovcům vypálená a díky zbytku hajzlů rozkradená, zdemolovaná. Na druhou stranu je k LT C 45 UB naprosto otevřený přístup.
Ke cti pána obývají nádražní domek v sousedství je potřeba poznamenat, že když nás spatřil na kramlích, silným hlasem nás perlustroval a po uspokojivé odpovědi se dále věnoval zahrádce.
Slunce svítilo a Pražský Semmering a já pádil na Ameriku kopat zával
Beskydská sedmička je 77 km dlouhý přechod čtrnácti beskydských vrcholů a 7 hlavních kopců Beskyd s výškou přesahující 1000 metrů nad mořem! Převýšení 5600 m nastoupaných v 77km dlouhém závodě je naprosto stejné jako výstup na druhou nejvyšší horu světa 8611 metrů vysokou K2 (Chogori) z poslední vesnice Acsoli (3000m).
Tolik oficiální text pořadatele. ještě doporučuje cestovat nalehko a velkou vůli. Když jsme se rozhodli projít alespoň část trasy, tak jsme měli i vůli, ale cestovali na těžko, připraveni na nejhorší, protože předpověď hlásila bouře a přívalové deště. Odhad meteorologu nakonec vyšel jen z půlky. pršelo dva dny ze tří.
Ještě před dvaceti lety zářilo bílé logo dámy s hvězdou na modré plechové stěně obrovské tovární haly do daleka. Dnes už tomu tak úplně není, a přestože za posledních pět let vydrancovali kovo-lovci co se dalo, pořád zůstává silná atmosféra, milovník industriálu tady vyloženě plesá. Nechápu že se tu ještě nepořádají placené prohlídky, určitě bych se na jednu přihlásil. A pokud by obsahovala i prekiontrickou část tak by se jeden nemusil cítit jako zloděj když stoupá do oblak. I tak první návštěva poldovky byla skvělá, těšim se na další.
U nás jsou pouze dvě jaderné elektrárny – Temelín a Dukovany. Ta druhá jmenovaní je méně „v centru zájmu“. Možná díky tomu umožňuje ČEZ exkurse, jak tvrdí na svém webu. Po velkých diskuzích jsme se shodli na neděli a podeváté vyrážíme směr Brno. Jede i Adia a Lenka. První jmenovaná způsobí malé zpoždění když se bez varování poblije té druhé do klína, celou misku granulí co měla k snídani. Naštěstí nedaleko je řeka Jihlava, a tak šly bílé pláťáky dolů a do vody. Byla pekelně ledová, stál jsem v proudu jen po kolena a dál ani krok. Přesto byly břehy plné vodáků. Rychle vyždímat a gumicukem přidělat k zahrádce na střeše. Musel to být zajímavý pohled, nicméně za těch pět šest kilometrů k elektrárně skoro uschly.