Dynamitka Nobel

Komín dynamitky Nobel

Alfred Nobel byl nejen geniální vynálezce, ale i schopný podnikatel. Potřeba trhavin (dynamit) střeliva (bezdýmý černý prach alias korodit) v Rakousko-uherské armádě vedl k rozhodnutí zřídit továrnu v Praze. Jako ideální místo se jevila úzká rokle V Zámcích, tehdy daleko od civilizace, ale blízko říční dopravě.

Doba rozkvětu je fuč, dnešní podoba budov je tristní. Komínek roztomile vykukuje mezi korunami stromů, přecijen jeho třiadvacet metů jej řadí k menším. Jako jedna z mála staveb je v dobrém stavu, zbytek postupně, ale skálopevně a vytrvale spěje k pozvolnému rozkladu. Živelná džungle pohlcuje všechny tři stavby kolem, na střeše je neplánovaná izolace ze zetlelého listí. Typický vzhled pro kulturní památku.

Skryjské jezírko – Týřov – Branov

Hrad Týřov v mlžném ránu

Zaparkovali jsme v naprosto nesmyslně vzdálené vesnici Broumy s bohatou nabídkou kulturních akcí na nástěnce. Po dvou hodinách se doplazíme k Podmokelskému mlýnu. Od něj je to kousek ke Skryjskému jezírku.

Někdo používá množné číslo ( Skryjská jezírka ), ale velké a významné je opravdu jen to jedno. Je schované v (zaplaťpánbuh) hůře přístupné skalní rokli. Možná to bylo tím že všichni čekali přívalové deště, možná tím že bylo kolem půl devátý večer, každopádně okolo nebyla ani noha. Nejprve do vody zahučela Aida a protože byla voda jako kafe, vzal jsem foťák a doplaval až k vodopádu. Je tu pěkná hloubka, ale stejně nechápu jak mohl někdo skákat seshora ze skal.

Močálka

Spojovací štola v Močálce

Podzemí na proseku je slavné už od dob skvělého komiksu Káji Saudka. ten se sice odehrává na Bílém koni v Hloubětíně, ale  speleologicky jde o spřízněnou lokalitu. Nejznámější, Močálka, dostala jméno podle vody která do této středověké podzemní pískovny prosakovala z praské kanalizace. To už je naštěstí minulostí, v rámci příprav na otevření pro širokou verejnost byl prostor  sanován.  Dlouhá léta, kdy byl podzemní labyrint volně přístupný si vybrala ještě jednu daň – historické podzemí je posprejované a všude jsou pozůstatky večírků a pařeb adolescentů.

Obora Bílá hora

Letohrádek Hvezda v Oboře na Bílé hoře

Oboru na Bílé hoře zná asi každý, jako místo velké prohrané bitvy a letohrádku ve taru šesticípé hvězdy. Ale jako u spousty jiných míst, to zajímavější se skrývá mimo hlavní kolonádu. Hlavně za letoohrádkem, kde svah prudce klesá do Liboce se upravené přímky rozpustile zaklikatí v hustém porostu. Převládá zde dub (z více než poloviny) následován bukem a habrem. Jehličnanů je zde poskrovnu, což dodává místu krásnou atmosféru, umocněnou občasným padlým velikánem, jako dole přes potok nappájející nový rybník, znovuvyhloubený při rekonstrukci. Ta se zakousla i do opravy zdi, podél dolní strany už nejsou charakteristické obrovské díry co si pamatuju jako kluk, když jsme jezdili kolem autem z chalupy.