Publikováno

Krušky

Komfortní hotel v budově pohraničníků.

Letos to se Svátky vyšlo pitomě. Všechno o víkendech, volno žádné a navíc to proklaté teplo, díky kterému není sníh. Leda v Krušných horách. Takže jsme se vydali směr Boží dar, s malou přestávkou v Chylicích. Když se konečně vykopeme z chalupy, je už ráno pryč a dopoledne to má taky nahnutý. Profičíme Varama bez známky zimy a ještě v Ostrově mají tak březen. V Jáchymově se začlo trochu bělit na lepší časy a božídarské parkoviště nás přivítalo nejen sluncem, ale i zasněženým okolím. Plni optimismu necháváme stany v autě, berem jen plachtu. Trochu si nadávám, že nemám vložku do spacáku, nebo aspoň staré povlečení, ale co se dá dělat, Aida spát venku nemůže, tak jí aspoň musim před spaním vytřít. Přecijen nový spacák je nový spacák.

Publikováno

Běžky

Konečně napadl sníh. Přestože v Praze stálo počasí za prd a i přes varovné hlasy sýčků že se na horách žení všichni čerti, vyrazili jsme vstříc běžkařským radovánkám. Silnice pěkně klouzala, ale na rozdíl od těch nešťastníků před sjezdem na Liberec jsme se nikam nesklouzli.

Nakonec to byl velmi povedený výlet, i když ze začátku to s Aidou bylo trochu o nervy, naštěstí až na pár vynervených super-hajtek-oblečených fuchtlí byli okolní běžkaři fajn a chápali že se snažíme neplést pod lyže.

Bohužel to byl i den, kdy zemřel Václav Havel.

Publikováno

Štola Barbora, Hředle

Popadaná výdřeva ve štole Barbora ve Hředlích

Tohle krátké, ale moc roztomilé dílko jsem měl v hledáčku dlouho, připomínalo se mi pokaždé když jsem jel po D5ce směr Plzeň. Přestože leží co by kamenem z dálnice dohodil, dostat se k ní vyžaduje sjet mnohem dříve, ve Zdicích a pak přes Hředle sjet na malou asfaltku vedoucí podél dálnice. Pak už je to přes pole kousek.

Nám na to krásně svítil měsíc, takže jsme to zvládli bez čelovek. To že je prosinec se dalo poznat podle té tmy, v létě by ještě hřálo slunce. Jinak to bahno bylo vyloženě jarní a bylo ho dost.

Systém samotný má krom vstupní štoly ještě tři ukloněné komíny, jeden je zasypaný a všechny tři jsou zakryté betonovými panely. Asi to má smysl, i když nevím. Odpadky sem přes pole nikdo vláčet nebude, možná že jako ochrana proti pádu zvěře dobrý. Ale zrovna Barbora ve Hředlích je příklad díla, které je nesmyslně „zabezpečováno“, tedy represe místo prevence.

Nebýt nešťastného mlžení objektivu, bylo by fotek víc. Snad příště.

Publikováno

Trojkombinace v Hradišti

Kalendář, balík a jegrmajstr.

Letos tech trojek bylo zas o chlup víc, tři krát třicet tři (plus jeden, protože Fílovi je ve skutečnostu třicetčtyři) si zasluhovalo malou oslavu. Sportovce už jsme měli, takže vyhrála vánoční symbolika. Sešlo se mnoho zajímavých hostů, jeden ze tří králů, skřítek, dva vánoční stromky, prodejce kaprů a trhací kalendář. Nejvíce osobního prostoru si nárokovali ty dva balíci,tedy pardon dárečci.

Každopádně, Díky za pěkný víkend.

Publikováno

Srí Lanka – Den 14 – Adam´s Peak

Nekonečné schody na Adam´s peak

Dnešek bude nabitý – vstávání v půl druhé v noci, pět tisíc schodů na vrchol posvátné hory, teplotní rozdíl dvaceti stupňů, toulaví psi, pět tisíc schodů dolů z posvátné hory, přesun busem do vysokohorského střediska, zkušenost s betelem. A ne zrovna taková jakou jsme si představovali.

Publikováno

Srí Lanka – Den 13 – Vlakem do Hattonu

Výhled z vlaku směr Hatton, Srí lanka

V půl sedmé mě budík vytáhne z připitomělého snu. Aspoň že opice neřvaly celou noc, takže jsme docela čilí. Od večera mám v koupelně připravenou vodu, furt ječtě smrdí chemií, no alespoň jsme se zatím nějak masivně neposr@li. Ve čtvrt na osm máme zabalíno a vyrážíme na cestu. Jdeme pěšky, ranní špička začíná, ale ještě …

Pokračovat ve čtení „Srí Lanka – Den 13 – Vlakem do Hattonu“

Publikováno

Srí Lanka – Den 12 – Sigiria a zpět v Kandy

Sígiria za ranního slunce. Deset minut po sedmé ranní, kdy začala otevírací doba.

6:15 – budíček po další probdělé noci. Místnost má sice větrák, ale jen takoá ten na stojanu. Je plný mastného prachu, špíny a je hrozně hlučný. Do sprchy to jinak než v žabkách ani nezkouším.

7:00 – už stojíme před hlavní branou, přesně na otvíračku

7:10 – pokladní, tedy policistka, dojedla snídani, trhá nám lístky av ypouští nás do komplexu. Je to jediná brána, navíc celý bývalý královský komplex je obehnán širokými vodnímyi příkopy. Místní rádi tvrdí že jsou plné aligátorů, my tu kliku je spatřit neměli. Každopádně ten jden vcházíme jako první, všude kolem je ticho a klid. Po upraveném hlavním chodníku směřujeme ke skále. Je od nás asi čtyřista metrů. Je čím dál tím větší a větší.

Publikováno

Srí Lanka – Den 11 – Polonaruwa a přesun do Sígirie

Historický komplex Polonaruwa, Srí Lanka

Dnes nás čeká starověký komplex, takže spousta kamení, jehož prohlídka zabere dost času. Takže vstáváme brzy, i když si začínáme zvykat, že sedmá je normální hodina.

Na zastávku na křižovatce, kde nás včera vysadil autobus to máme kousek. Místní tuktukář se nás snaží přesvědčit, že památky jsou daleko a že tam nic kromě něj nejezdí. A že za čtyři stovky nás ty tři kilometry k bráně hodí. Tolik peněz jsme dali za posledni dva dny za 250 kilometrů a tak jsme odmítli. Zahli jsme doprava, podél širokého zavlažovacího kanálu, kde se na rozdíl od včerejška nikdo nekoupal, ani nemyl. Asi po třech stech metrech je vstup do komplexu, v devět ráno zcela opuštěný. Zase mě trochu popíchlo těch sto dolarů za vstupenku, ale rychle jsem podobné myšlenky zaplašil, aspoň si to v klidu vychutnám.