Publikováno

Silvestrovská kanonáda

Kanonáda když otočíte rachejtle špatným směrem

Letošní Silvestr byl pyrotechnicky docela vydařený. Sice chyběl Kečup a jeho rozstřelování jablek petardami, ale zas tu byl ohňostrůjce a mistr palby Fíla.

Takže napřed, když sklouzla odpalovací plošina neboli lahev od vína, se nám povedlo odpálit světlici s plochou dráhou letu k Radům. Proletěla smrkovým plotem a rozprskla se někde u nich na zahradě. Vrcholným kouskem bylo odpálení baterie světlic vzhůru nohama. Mršky se ale nedaly a po chvilce létání všude možně se baterie otočila, aby jedna, poslední vítězná světlice vzlétla k nebesům.

Ale popořadě.

Publikováno

Adventní plavba 2012

Ač to nevypadá, je předvečer Štědrého dne

Adventní plavba Prahou už je tradicí. První se uskutečnila v roce 2006 a to nám při zachování dvouletého cyklu dává letos již čtvrtý ročník. Rok 2008 byl ve znamení rychlosti (13.5 km/h v kanálu pod Trójou. Minulý ročník byl pro změnu noční a letošní lze bezesporu označit za nejdeštivější. Nepříznivé podmínky způsobily něco, co jsem v životě ještě neviděl.

Publikováno

Karlovarské teplo

Komín je volný. Hurá vzhůru

Teplo pro Vary sice dodává ta samá teplárna jako dřív, ale díky moderní technologii je velká komín odsouzen do role nosiče telekomunikačních zařízení. Jeho roli převzali dvě menší trubičky, tak dvacet metrů max.

Teplo v areálu teplárny moc nebylo. Ale rychlošplh po stodesetimetrovém žebříku rozehřeje každého. Na posledním ze čtyř ochozu se přes množství parabol a mikrovln nedá skoro pořádně chodit.

Publikováno

Jeden zimní slunečný den

I holky si to užívaly

Včera začalo hustě sněžit a tak do rána napadlo dobrých dvacet čísel. Mrzlo až praštělo, když jsem projížděl Krásným Údolím, ukazoval palubní teploměr -15 stupňů. Nedalo mi to a svezl jsem toho kluka, co se vracel z Hollandie z noční směny. Když šel včera do práce, prý taková zima nebyla.

Den začal nádherným východem slunce nad letištěm. Blankytně modrá obloha slibovala krásné výhledy a tak jsme s Aidou vyrazili na obhlídku. Brodili jsme se sněhem, pokecali s krávama a samozřejmě hledali myšky pod bílou peřinou.

Den skončil barevnou hrou slunce v mracích, takovou krásnou imitací polární záře.

Publikováno

Palivový kombinát

Noční poetika prekiontrie

Tohle místo je natolik ikonické, že přesahuje své hranice. Dávno už po fazolích nehlásím Sojku, ale právě toto místo. Odér, který areál na zpracování a tvorbu vzácných umí vytvořit dokáže proniknout i do vzdálené Prahy.

Pokud jste kdy chtěli vidět ocelové město naživo, spatřit tisíce a jednu barvu noci, vypravte se sem. A pokud zrovna udeří mrazy, jako nám, máte o neopakovatelný zážitek postaráno.

Areál je nejen změtí trubek, vyfrkujících dmychadel a všelijakých technických divů. A na dohled toho všeho se také nachází malý, dokonale zastrčený lesík, úplně vyzývající k přenocování.

Teploměr v aute ukazuje neco kolem mínus deseti, když se brodíme čerstvým sněhem. Rozkládám plachtu, na ni kladu karimatku a vytahuju oba spacáky. Oba proto, že do jednoho balím Aidu, která hlídá.

Publikováno

Aedificium hoc sine aquis ruet

Klášterní zrcadlení

Bezsněžné počasí přímo vybízelo autoturistice s občerstvením. Cílem našich vozů se stalo parkoviště před klášterem Teplá. Bohužel jsme prošvihli příhodnější termín prohlídky a tak jsme šli čekat na další do zahrad, které se nám zato odvděčily melancholickou atmosférou.

Alespoň jsme si mohli v klidu prohlédnout venkovní vododílo. To úzce souvisí s tím, co bájný Santini vytvořil uvnitř kláštera.

Publikováno

Viklan a tvrdý Y

A jedno tvrdé y u viklanu

Viklany jsou zajímavé. Obří balvan, který vypadá že ho stačí jen postrčit a odkulí se stranou. A jeden takový máme nedaleko, co by autem popojel a zbytek došel pěšky. Velká výprava k viklanu se však neobešla bez několika stálic. Jednou z nich je mimořádně oblíbené tvrdé Y. Co by to bylo za výlet, kdyby Y nebylo. Na silnici, pod viklanem, na viklanu…

Publikováno

Malá Fatra

Večer na Malé Fatře

Když jsme sbalili bivak a slezli z našeho nocoviště, totiž z ochozu třísetmetrového komína, vypravili jsme se směr Žilina. Tam se naše cesty rozdělili, my s Italianem jsme zamířili na autobus do Fačkovského sedla. Po vydatném posilnění v místní kolibě jsme se začli po žluté škrábat vzůru směr Kľak. Lidí bylo pomálu, počasí na pomezí déšť-sníh zaručovalo klid. Hned první úsek stoupáme pěkně zostra, ale jde to, půda tu není tak rozbahněná někde už je dokonce sníh.

Ten se v na vrcholu Kľaku, kam jsme se asi za hoďku vyškrábali spojil s větrem a tak nám unikl jindy nádherný výhled do okolí. Přes tu vánici nebylo vidět víc než na špičku plechového kříže, který ve své třímetrové proporci jen stěží odolával náporům větru. Zvláštní nápad udělat vrcholový kříž z plechu, byť půl cenťáku tlustého.

Publikováno

Noc v oblacích

Ráno. Metr místa ve třech stech metrech

Tak téhle nabídce nešlo odolat. Pojeď s náma na Slovensko. Přespíme na metr širokém ochozu třísetmetrového komína a pak budem běhat dva dny po Malé Fatře..

Odjezd začal standardní panikou. Vzpomněl jsem si na šílenou noc na Lysé hoře a tak jsem cestou na sraz ještě zakoupil bivakovací stan pro jednu osobu. Byl asi rok ve slevě, poslední kus, a navic armáda, pro kterou byl původně vyroben, si ho sice moc pochvaluje, ale tenhle kus nechce ani se slevou. Tak uvidíme.Nemám eura, nemám mapu, ale mám lopatu, co kdyby nasněžilo. I tak je můj batůžek nejmenší ze všech.

Kolem jedenácté dorážíme do Povážskej Bystrice Místní legenda, 300 metrů vysoký elegán se tyčí ve zbytcích továrního areálu. Cvičně zdoláváme menšího bratra v areálu, má jen sto metrů. Těsně po půlnoci balíme a začíná šplh vzhůru. Opět si blahořečím. Malý batoh zavěšený obráceně, tedy ne na zádech, ale na břiše výrazně usnadňuje lezbu vzhůru. Ale i tak jsou ty stovky metrů vzhůru vyčerpávající.

Publikováno

Svinovská hospoda

Bejvávalo....

Je to jeden z mnoha domů, které tu v Sudetech zůstaly. Veliký, několikapatrový, solidně postavený. Jeho historie je poměrně bohatá, včetně cikánské rodiny z Maďarska. Snahy o obnovení původního účelu stavení, tedy zájezdní hostinec, však zůstaly bez naplnění. Před dvaceti lety se parta študáku z Prahy pokusila ještě jednou obnovit slávu místa. Bylo jich na to dost a jejich působení je dodnes patrné. A to v tom dobrém slova smyslu – omítky,elektrika, okolí domu. Jenže pak se stalo co muselo, chlapi si nešli ženské a ty to celé fungující společenství nějak rozložily. Alespoň si to myslí Tvrdíkovi, jedni z mála stálých obyvatel.

Budovu, včetně krásného tanečního a divadelního sálu čeká dle mého rychlý skluz ze stavu zachovalého do stavu ruiního. Propadlé stropy a zatékající střechy vykonají své. Ukrást již není moc co, ale i to se ještě může změnit.

Smutný konec.