Bylo tomu kdysi dávno, kdy Slapy naposledy zamrzly. Takže jsme se vypravili směr Rabyně, vyzbrojeni bruslemi a dřevěným pukem. Já brusle sice neměl, ale zato jsem měl lopatu na údržbu dráhy. Ale Povodí Vltavy nás pěkně vypekl, asi hýbali s hladinou nebo co. Už na břehu bylo vidět že hladina poklesla od doby prvního zamrznutí, led nevydržel a praskl pod vlastní vahou. Pak sice znovu zamrzl, ale už to nebylo ono. Pokusný „sekyrkový vrt“ odhalil led silný max pět šest centimetrů.
Ještěže Janatovi nezklamali, silný vývar a vynikající svíčková nám zvedli náladu natolik, že jsme se vydali na nedaleký rybník v Nedvězí. Ten byl na rozdíl od přehrady komplet pokrytý téměř dokonalým ledem, naprosto hladkým. Jen na něm ležela vrstva prašánku, takže i moje lopata nezahálela.
