Sušárna

Sušárna je jedno z českých slov, která ve mě vzbuzují nostalgii. Po pivu, dlouhých vlasech paní sládkové, po chmelových brigádách. Když jedete po karlovarské, tak v okolí Rakovníka jich jsou desítky, některé v dobrém, některé v horším stavu. Jedna taková stojí i nedaleko Šmikous.

Vypadá jako všechny ostatní, respektive kdysi vypadala.Vysoká betonová budova plná malých okýnek se střechou z vlnitého eternitu. Čtyři sušící patra v hlavní podlouhlé části, na konci napříč násypné šachty vedoucí odshora až dolů. Všechno je tu postavené z betonu, což je dobře, protože jinak by to tu vypadalo mnohem hůř. Co mělo nějakou cenu, to už zmizelo. Něco málo zůstalo zachováno v horních patrech, kam se noha vykradačova asi bála vlézt, přecijen balancovat na chatrně působících betonových nosnících pět pater nad zemí se chce málokomu. Díky tomu se zachovala část původního dřevěného vybavení, krom podlah jde hlavně o samotné kádě na kolečkách určené pro sušení. Jen díky tomu že celá konstrukce, včetně nosníků je z betonu, tak dům ještě stojí. No, dům…

První jarní slunění

A jsme tam všichni :)

Počasí v březnu začalo dělat teplotní kotrmelce většinou určené až pro aprílové počasí. A v jedné takové situaci jsme se ocitli při výletu na Rabyni, kde voda byla sice krutě ledová, ale na sluníčku už to bylo na plavky.

Kolektory Praha

Pražské kolektory jsou unikát. Co to vlastně je? Zjednodušeně řečeno jsou to podzemní tunely ve kterých vedou pohromadě voda, plyn, elektřina, ale třeba i Internet a kabelovka. A ty pražské jsou unikátní tím, že tohle všechno dokážou skloubit dohromady při zabezpečení vysokých standardů bezpečnosti a použitelnosti.

V současnosti je kolektorů v Praze asi devadesát kilometrů. Návštěvníci mají možnost se podívat jen do zlomku tohoto množství a to jen na Starém městě, resp. v okolí Senovážného náměstí, kde sídlí centrála firmy Kolektory a.s.

Prohlídka je fajn, průvodci jsou skvělí, zajímavé to je, to nemohu říci. Obzvláště to že chodíte pod historickými budovami (např. vláček vás doveze až na zaslepenou křižovatku, za níž se nachází trezor České národní banky). Ale výsledný dojem je takový, no já nevím. Je to první podzemí po dlouhé době, kde je dostatek světla, čisto, sucho, skoro jak na operačním sále. Ale tak to má být, aby to fungovalo bezchybně.

Pěšky do Lokte po zrušené trati č. 144

Trať číslo 144 z Lokte do Krásného Jezu je jedním z Mizejících míst domova . Upozornil mě na ní Plívouš a o předsilvestrovském pobytu jí část s ostatními prošli. Nechal jsem si tento výlet na více jarní počasí, což se v sobotu náramě vydařilo. Těch necelých třicet kilometrů v mých a aspoň padesát v Aidiných tlapkách bylo sice znát, ale výlet to byl parádní .

SRT

Nácvik SRT

SRT neboli single rope technique je označení techniky postupu po laně. Jde o technické lezení, tedy za pomoci pomůcek, blokantů a jůmarů. Používá se všude tam, kde je potřeba výstup na laně bez možnosti použití okolí. Tedy jeskyňařina, záchranářství, arboristika a taky montanistika. Vzhledem k tomu , jak jsme se zapotil v Jáchymově bylo potřeba něco natrénovat.

Volba padla na vyzkoušený milovický MT86. Dokonce už tu Kryštof vystrojil i pár přepínek, takže o zábavu bylo postaráno. Jen tu lanovku jsme vynechali, přizabít jsem se pokusil jednou a jsem rád že to nevyšlo. 🙂

Za ledem na Lipno

Zamrzlé ale už rozbředlé Lipno

Napřed nebyla žádná zima, pak byla zas příšerná zima, a teď konečně bylo fajn. Možná že až zas moc. Rozhodli jsme se tedy využít poslední příležitost k bruslení na přírodním kluzišti. Volba padla na vyzkoušené Lipno.

Původně to měl být rodinný výlet, na poslední chvíli ale Petr volal informaci od Boďy, že Miki & Kiki přerušili období zdraví a vrátili se do stavu nemocných. No přiznám se byl jsem naštvanej, těšil jsme se že je konečně vytáhnem ven, ale neva, příště.

Cesta proběhla standardně, na jih se jezdí dlouho, tentokrát ještě déle kvůli bouračce v tom pitomým esíčku před Olbramovicema. Snad to ten v Golfu zvládnul, auto bylo dost pocuchaný.

Poslední běžky sezóny

Obligátní pózování na koruně hráze

Po (sportovně) nevydařeném výletu na Lipno to chtělo něco na spravení chuti. Volba padla na běžky v Jizerkách. Volba padla na stejný okruh jako při < a href=http://www.rafan.net/2011/bezky/" target="_blank"> otevítání sezóny .

Tentokráte bez Aidy, zato s Viktorem a Máňou, takže o zvěř nebyla nouze. Nouze nebyla ani o lidi, takže první fronta na švestkového nealko Bernarda na Hřebínku a pak fronta na obídek v chatě na Louce.

Počasí přálo, sluníčko pálilo, lyže jely, prostě parádní sobota.