Publikováno

Blava

Pokaždé přemýšlím, kdo vymyslel zkráceninu Blava. Mě příjde že je to se městem spjaté odjakživa, ale byl jsem onehdá vyveden z omylu. Pod tímto názvem jsou známé i dva vodní toky nedaleko města, možná odtud vítr vane.

Brno je zlata loď, v Praze je blaze, ale Blava je prostě Blava. Asi je to předsudek, ale prostě při cestě do této metropole bez metra se neubráním takovému rakousko-uherskému (jemně nakrájenému) pocitu. Jakoby mocnářství stále fungovalo, a v tomhle spíše poklidném městě mělo výrazné zastání. Klidná atmosféra centra, většinou pohodoví hoteliéři, bez problémů beroucí psa do tří hvězd. A tech deset euro navic za ten komfort stalo. 🙂

Publikováno

Zámek Toužim

Kdysi velmi rozsáhlý komplex budov je dnes dost ochromen, ale i tak je to zajímavá památka. Tvoří ji Horní, Dolní zámek a Pivovar. Přes neustále pokračující devastaci a rozkrádání je zde i něco positivního. Třeba Pivovar dostal novou střechu a na jeho komínech hnízdí živí čápi. Jinak je to spíš přehlídka zmaru. Skoro si člověk říká, proč to složitě a draze zachraňovat, když by bylo jednodušší to strhnout a postavit znova.

Publikováno

Žigulíkem do Albánie, letadlem zpět.

Ještě v průběhu zdařeného výletu na Ukrajinu padl nápad využít nesmrtelné žígo a procestovat i podobně „nebezpečné“ země. Ale nebyli jsme se schopni dohodnout v roce 006 kdy přesně vyrazíme, a tak jsme se rozhoupali až v roce 007. Cílem byl Balkán, konkrétně Albánie. Drželi jsme se však zásady „uvidíme kam dojedeme“, která se později ukázala jako velmi platná. Podařilo se nám totiž nabourat, a tak jsme neplánovaně dokončili cestu do Albánie letecky z Athén. Až na drobná zranění jsme všichni vyvázli bez větší újmy, jedinným nebožtíkem se tak stalo ono nebohé žígo, které zůstalo v Albánii, bohužel včetně SPZetek, což se ukázalo jako další zajímavá storka. A jak cesta probíhala? Podívejte se na mapku: