Zachraňte strom – pilou a voskem

Nejteplejší den roku 2013. Meteorologové slibovali čtyřicítky, podle teploměru se minimálně ve Šmikousích strefili. A my si zrovna naplánovali práci ve výškách a s motorovou pilou. Ale dohoda je dohoda a tak jsme vyrazili k stoletým dubům, které poslední bouřka pocuchala a bylo potřeba zlomené větve odříznout a ošetřit štěpařským voskem.

Vedro bylo opravdu úmorné. Navíc, než jsme se vyprdelili, dojeli na louku, pak vylezl nahoru a zajistil lano pro samotné řezání, bylo skoro poledne. Narval jsem pod helmu triko, za chvíli bylo úplně propocené. Překvapuje mě, že jsem sobě nebo někomu jinému něco omylem neuřízl. I když jednu nehodu jsme měli….

Rekonstrukce kamenné klenby

Sklípek za chalupou byl dlouhá léta v dezolátním stavu. Přední část včetně nosného sloupu roztrhal jasan, vnitřek sloužil dlouhá léta jako smetištní jáma pro sousedy.

Nejprve bylo zapotřebí strhnout zbytek sloupku, a ochranné zídky. Pak vyvozit snad tunu bordelu. Musela to být po válce zvláštní doba, do stojících baráků zavážet bordel. Neříkám, že dnes se lidi neřídí pravidlem „moje to není, tak co „, ale tehdy to podle všeho přišlo lidem normální a běžná věc. Tyhle přípravné práce mi trvaly několik let, víkendová norma byla čtyři kolečka bordelu.

Ohře

Jeden z mála záběrů Lucky :)

Kolem Ohře už jsem šel, jel, běžel, koupal se v ní, ale nikdy jsem ji nesplul. Takže pro mě byla KOLTí voda byla premiéra dvojitá.

Divoké počasí ze začátku léta bylo zapomenuto, sluníčko krásně pražilo, možná až moc, takže vody rychle ubývalo. Což o to, vzhledem k cennému nákladu na palubě mi to nijak nevadilo, horší to bylo s rychlostí plavby. Pálava je skvělá, stabilní a klidná, ale pomalá. A přestože jsme byli v lodi čtyři, většinu času bylo pádlování na mě. Lucka dostala po prvním dnu zákaz, o Šupině ani nemluvě a Aida se neustále vrhala do vln. Takže krom lovení psiska z vody jsme byli v neustálé stíhací jízdě, a skupinku jsme doháněli jen při soulodění.