…a takové to tehdy bylo
Původně to mělo být „vše v jednom“, tady civilní i prekiootcovství v ten samý den, ale protože s Františkem jsme skončili ve tři ráno na Štědrý den nebyl i prekiosyn úplně ochotný dostavit se do Hořovic.
Náhradní varianta tedy padla na Cukrovar Modřany . Po menším zaváhání na nástupu byl výstup bez problémů a dokonán nejen dotykovkou, ale plnou metodou. Na to, že Vlastík původně začínal se strachem z výšky, je to krásný výkon!
Dlouho jsem se těšil až tuhle větu uslyším. O to déle, že jsme vydrželi a nenechali si pohlaví potomka říct dopředu. Takže to bylo do poslední chvíle napínavé. A taky proto měli na porodním sále připraveny obě sady – růžové pásky na ruku a nohu pro holku a modré pro kluka.
Nakonec se na svět vyklubal František. Nechal na sebe dost čekat, zato entrée měl se vší parádou. Po dvaceti hodinách mu na svět pomáhal sám primář a neonatologický tým, který jej musel trochu rozdýchávat.
Pln zážitků a dojmů z kurzu vaření jsme se vypravil do Sappy, pro potřebné suroviny. Vybaven receptem v češtině jsem chvíli nešťastně pobíhal sem a tam. Nakonec jsem zvolil metodu ukaž a doufej . Vybral jsem si malý krámek vedle vjezdu a prodavači vrazil mobil. Chvíli koukal co tam je, poradil se s (asi) manželkou a pak začal nosit na pult. Snažil jsem se z výrazu tváře odečíst, jestli má ze mě srandu nebo jinou emoci, ale nešlo mi to. Takže jsem odkyval co přinesl, vybral si ještě zelený rosolovitý dort a nechal si na kalkuačce spočíst cenu „čistá ruka“.
Snažil jsem se držet receptu jak to jen šlo. Vstupní chybou se ukázalo přehlédnutí „platí pro 4 porce“, asi to bylo napsané malým písmem. A druhým kamenem úrazu se ukázala sladkokyselá omáčka..
Představuje jakýsi základní kámen vietnamské kuchyně. Tedy alespoň pro ty, co se s ní teprve seznamují. A protože vietnamština funguje trochu jinak než čeština, dopouštíme se v drtivě většině (komických) přeřeknutí. Jak to ?
Vietnamština, podobně jako čínština má pro jedno psané slovo několik významů. Liší se to pouze intonací, konkrétně čtyři různé polohy hlasu mohou znamenat čtyři různá slova. Může se tak stát, že si místo polévky objednáte prostitutku nebo nočník. Jak tedy na to?
Jedničku jsem prošvihl, tak alespoň to pokračování. Holky z Vietfoodfriends se mnou prokázaly trpělivost, mohl jsme se zúčastnit, i když mi původně poukázka na kurs popadla.
Co jsme vařili najdete tady . Lákadlem kurzu bylo jídlo s trochu zvláštním názvem kaprobůček . Skutečně jde o spojení lehce osmaženého kapra a vepřového bůčku. Zní to šíleně, vaří se to aspoň pět hodin a chutná to překvapivě dobře. Stejně tak vepřová žebírka se sladkokyselou omáčkou. Jejich výhoda proti klasické české verzi spočívá v tom, že se neservírují vcelku, ale v malých kouscích. Zábava vám tak vydrží déle.
Hitem ale pro mě bylo jídlo mnohem jednodušší, a to smažené hovězí s celerem s rýží. Dokonalost tomu dodala směs pražených arašídů, soli a sezamu. Vše čerstvě lehce opraženo do zhnědnutí. Výsledek je dokonalý.
Den druhý začal vlastně večer odlovem jedné děééésně hardcore a jedné veselé keše , která mě pobavila sou rafinovaností. Čtyři dospělí oblézající telefonní budku, protože nejsou schopni správně úřečíst nápovědu. O to lepší bylo prozření zvoleného řešení.
Olča není zdrobnělina ženského jména, ale akronym pro sportovní událost. Ta se sice konala jen jednou, ale název sám zůstal pro každoroční setkávání KOLTáků. Pro mě to byla premiéra a tak jsme byl zvědav co se bude dít – legend jsem slyšel dost.
Ale čas letí a dětí je jak smětí. A nejen těch co u jsou na světe, letos se sešlo hned pět těhulí. Takže to vypadalo na dvoudenní nudu.
Překvapil me Lukmen, který sám navrhl, že si dáme nějaký komín. A Liberec je prekiontricky bohatý, a tak bylo z čeho vybírat. Nakone se nás nahoru na hranolek devatenácku vyšplhalo víc, než jsem čekal.