Před třiceti lety věc nemyslitelná. Uranové doly patřily k strategickým stavbám socialismu a přístup do nich byl možný jen přes hornické učiliště. Dnes nám to trvalo jen rok, než jsme získali pozvání na prohlídku. Projdeme bránou a v kanceláři hlavního inženýra si nad mapou rozvrhnem, kam se půjdeme podívat. Hned je jasné, že to v daném čase nemůžeme stihnout. A že fotit leda za pochodu.
A dojmy z posledního funkčního uranového dolu ve střední Evropě? Připadám si trochu blbě. Jako exot, co se přišel podívat a přitom se všichni dívají na něj. Míjíme střídající se party, občas mám tendenci pozdravit, ale na Dobrý den tu nikdo nereaguje. Utrousí Zdař Bůh nebo jen Zdař! . Nejčastěji ale jen něco zavrčí, na vyfešákovanou bandu turistů to stačí. A to přitom na první pohled vypadáme stejně.
