Druhá část otcovského víkendu. Počasí přálo válení u vody, takže kam jinam zamířit, než na Rabyň. Na pěknou válečku na dece u vody. Se strejdou a tetou.
Rabyňská válečka
S panem Františkem na tahu
Vyrazili jsme si takhle s panem Františkem a Aidou do města. Lucku jsme nechali doma, zaslouží si den klidu. I když jak jí znám, bude chtít vařit, péct, gruntovat, takže vlastně žádné volno. My jsme se však přesto vrhli do víkendového víru velkoměsta. Cílem byl Petřín, s jeho táhlýma cestama. Ideální místo k běhání s …
Prčice v dešti. Sólo pro dva.
Někdy si prostě nemůžete pomoct. Víte, že to zabere celý den.Víte, že to bude dlouhé, a že to asi bude i bolet. A že předpověď počasí není dobrá, takže se nikdo nepřidá. Ale přesto, nebo možná právě proto, jsem letošní Prčice nemohl vynechat. Ze začátku to šlo. Přispal jsem si a na start jel autem. …
Po toku potoku, na zmrzku i skály
Sluníčko a opočenská zmrzlina. To spojení vytáhlo všechny návštěvníky na malou procházku. A tak občas nebyla nouze o karamboly, když řidiči jednostopých kol a odrážedel nezvládali vzájemné soužití na cestě. A to přímo pod dohledem policie. Tedy alespoň jejich rekreačního centra.
Bez větších karambolů se obešlo i lezení následující den, jen jsme utopili balonek a Metuje byla studená jak v lednu.
Chata Zlatý potok
Je v Orlických horách, takže je to pěkný kousek. Navíc nejbližší navigační bod je vesnice Bystré. A těch je v okolí několik. Takže někteří sjezdili polovinu Náchodska. Nám se naštěstí podařilo trefit to správné hned napoprvé. Chata samotná leží hned vedle stejnojmenného potoka, pravděpodobně to stejně jako mnoho domů v okolí byl původně mlýn. Nebo později fabrika na zpracování lnu, když po průmyslové revoluci velkozpracovatelé vytlačili drobné mlynáře.
Ale tuhle slávu má chata, tedy spíš budova dávno za sebou. Stejně tak i nejlepší léta jako pobytové zařízení bůhví jakého podniku. Ale zas to má atmosféru a cena za noc jednoho taky nezrujnuje. A takové libůstky jako topení v pokoji, které nejde vypnout (leda by se vypnul hlavní jistič) člověka potěší.
Stejně jako procházka na opočenskou zmrzlinu, na kterou jsme se vypravili celá banda. A tak občas nebyla nouze o karamboly, když řidiči jednostopých kol a odrážedel nezvládali vzájemné soužití na cestě. A to přímo pod dohledem policie.
Tvrz Skutina
Mám tyhle blázny rád. Jsou to srdcaři, většinou s pohnutým osobním životem. Všichni ti, co dali přednost svým koníčkům před rodinou. No, koníčkům. Většinou to vnímají jako nějaké poslání. Stejně tak jako správce tvrzi Skutina.
Nemá přesný rozpis prohlídek, prostě jak to stíhá, tak provádí. Napřed řopíkem a pak samotnou tvrzí. Objekty sice patří armádě, ale po patnáctiletém soudním sporu by se mohlo blýsknout na lepší časy a ta betonová masa by mohla být jeho. Tak jako veškeré vybavení, které obnovil a doplnil s neuvěřitelnou pečlivostí a důsledností.
A co je na Skutině jako takové zajímavé?