Nebyla to úplná premiéra, tu jsme si odbyli na Donovalské, ale významným počinem bylo zdolání cesty na prvního.
Znovu vzhůru
Kolťáci podruhé
Letos nám počasí umožnilo nejen zasedat a radit se venku, ale hlavně provádět zemědělské práce. Zatímco prvního jsem se účastnil okrajově (lehkým pokuřováním vodnice), k druhému mě ani nepustili. Ale počasí nebyl jediný rozdíl. Došlo k razantnímu vzestupu prcků, jak dokládá baterie kočárků.Zatím byli dospělí v převaze, ale jednou to přijde. Kolik dospěláků, tolik dětí. Ne-li víc 🙂
Masopust v Chylicích
Je fajn, že se alespoň nějaké tradice ještě dodržují. Chápu, že vynášení Morany už nefrčí, tak alespoň že ten Masopust zůstal. I když spíš než příprava na půst je to šance jak si dát do nosa se sousedy a zablbnout v roztodivných maskách.
Na rozdíl od loňska, kdy maškary přijely na valníku za traktorem, letos přijely rovnou speciálním busem. Takovým, co má za čelním sklem tabulku ZÁJEZD . Oběhly pár chalup ve vsi, na cestě je přijeli podpořit i hasiči, ale spíš symbolicky. A my se přidružili k Přesličkům vedle. I s Františkem, byť zabaleným až po uši. My ostatní se mohli zahřívat vnitřně. Zajímavé bylo, že levná slivka za sedm pětek slavila větší úspěch než Balantynka. Poučení pro příště.
Rubat uran 1 000 metrů pod zemí
Před třiceti lety věc nemyslitelná. Uranové doly patřily k strategickým stavbám socialismu a přístup do nich byl možný jen přes hornické učiliště. Dnes nám to trvalo jen rok, než jsme získali pozvání na prohlídku. Projdeme bránou a v kanceláři hlavního inženýra si nad mapou rozvrhnem, kam se půjdeme podívat. Hned je jasné, že to v daném čase nemůžeme stihnout. A že fotit leda za pochodu.
A dojmy z posledního funkčního uranového dolu ve střední Evropě? Připadám si trochu blbě. Jako exot, co se přišel podívat a přitom se všichni dívají na něj. Míjíme střídající se party, občas mám tendenci pozdravit, ale na Dobrý den tu nikdo nereaguje. Utrousí Zdař Bůh nebo jen Zdař! . Nejčastěji ale jen něco zavrčí, na vyfešákovanou bandu turistů to stačí. A to přitom na první pohled vypadáme stejně.
Le Trubin
Byla jednou jedna lokalita, která není rozlehlá, ale zajímavá. A skoro všichni už tam byli. I ten, co jí pak zařadil do knížky, za což mu surikatovci nemůžou přijít na jméno. Jen já tam nebyl. A to by byla škoda. A tak jsme se vypravil a přibalil na cestu Straku.
Největší atrakcí zůstává zatopená svážná, v dnešní podobě bublající jezírko, ve kterém když zakvedláte probudíte neskutečné množství bahenních plynů. Zábava, říkáte si, když máte rýmu. Ale po chvíli ani ucpané horní cesty dýchací nezabránily pukavcům zasáhnout čichová centra a tak jsem se dali na ústup.