Lihový týden

Je to už skoro pravidlem, že sníh přijde koncem listopadu (a to ještě jen někam), aby nás navnadil a pak se až do ledna neukáže. A když ukáže, tak se neudrží. A udrží-li se, tak jen ve formě pocukrování, což je do pláče. Letos jsme naštěstí plakali v matce měst, takže nám to až zas …

Eine kleine survajvl – druhá část

Dějství třetí  –  Scherzo rapido Nudná asfaltová silnice nás dovede k dnešnímu cíli –  turistické útulně Salaš. Luxusní  srub, v létě musí být v obležení. Teď nebyla široko daleko ani noha. Dvě okna, uzavíratelné dveře (byť s centimetrovým profukem dole) a široké lavice kolem stolu. Usalašili jsme se kolem a začal večírek. Nejrychlejší večírek, jaký …

Z Kosti do Podkosti a nazpátek

Letos bylo (jako obvykle) příliš málo vyloženě pěkných podzimních dní. Takových, kdy slunce svítí ještě teplou letní barvou, ale všemi barvami  hrající listí  už  mu dává nezaměnitelnou podzimní melancholii. Je přitom zajímavé, že ještě v sobotu byla inverze, takže jsme s Petrem zvažovali výlet někam do hor.  Nakonec stačil i Český ráj, okolí hradu Kost …

Parní loučení

Už z minulé návštěvy železničního muzea v Lužné u Rakovníka vím, že správný mašinfíra při zozjezdu parní lokomotivy nikdy nenechá proklouznout kola, byť se to dává na efekt do filmů. Protože ale v zimě byly všechny mašiny zazimované, nešlo to ověřit. Až teď. Poslední parní víkend, jak zněl oficiální nízev rozlučky se sezónou byl krásně …

Podzemí Tábora a vozová hradba

Bylo mi něco do deseti let, když jsme v rámci prohlídky Husitského muzea sestoupili do podzemí. Táborské propojené sklepy, nebo spíš celá propojená sklepení jsou totiž součástí expozice (ale placená zvlášť). Pamatuju si to jen matně, ale poté co jsme shlédli hrdinný třídní boj levicové lůzy proti pravičáckým klerikům jsme postoupili k ukázkám vozové hradby. …