…a takové to tehdy bylo
Letos jsme se rozhodli do Čeřína nejet a ejhle, místo nás přijela povodeň. Ještě ve středu večer jsme se Strakou probírali legendární „tábor tří živlů“ a ejhle, ve čtvrtek odpoledne je to tam dole zase vypláchlo. Očití svědci mluví o malém mráčku na obloze, který během chvíle zakryl celou louku. pak však ale překvapivě bez …
„Tak co? Jaký to bylo? Zalezli jste si?“ Překvapil mě zájem o tenhle víkend, takže pár poznámek, fotek a videí. Je z nich vidět, že lezecký víkend se nekonal. V sobotu jsme s dali krátký výlet do Penzionu zátiší, což je procházka na cca dva kilometry. Tešili jsme se na točenou limču v hospodě. Jenže …
Když jsem se na konci zimy hlásil na Army run, bylo to tááák daleko. Neustálým sledováním videí z minulých ročníků jsem se parádně vystresoval, že to nezvládnu, že pro mě bude muset dojet tank a podobně. Půl roku uteklo jako nic, já stojím na stratu a spolu s dvacítkou dalších hulákáním vybíráme, jaká barevná dýmovnice odstartuje naši vlnu. Nakonec jsme dostali hned dvě barvy. Startovní výstřel ze samopalu vz. 58 tomu dodal odpich a vy se řítíme vpřed. A hned nás čeká potápění v kaluži plné bahna.
To si takhle jednou vyberete na mapě ten nejzelenější kout českého lesa. Jen samé lesy, jeden připrcnutý kopec široko daleko a klid a ticho vůkol. A až na místě zjistíte, že je tu srocení bývalých pohraničníků. Už chápu, jak se cítil uprchlý vězeň Kulhánek, když „si z okénka své cely vybral směr do toho nejhlubšího lesa. A ona je tu restaurace.“
Restaurace, tedy pojízdný stánek už měl zavřeno, takže guláš SNB ani pohraničníkovu klobásu jsem neochutnal. Ale dechovku na ochozu stanice jsme viděli, slyšeli, mladý pán přidal i tanec.
Nečekejte žádné velké dobrodružství, od toho jsou v Rakousích jiné feraty, třeba Konigsjodler, nebo skoro-Konigsjodler. Ale pro mě i tak výstup byl památný, protože se mi podařilo na vrchol dostat pány B.( který se prohlašuje za člověka vodorovného – homo horizontalis) a pana K.( prý nemá žádne svaly, ale uběhl maraton – homo kecalis). Ještě že nám ten homo výlet zpestřilo lýtko jedné plavovlasé horalky.
Jak to tak děti umí, roznemůžou se obvykle před dovolenou. To se povedlo i u nás. Ale bylo to takové tajemné, nejasné. Nevěděli jsme co špuntovi je, nakonec jsme se dohodli, že to byla šestá nemoc. Stejně jako pátá nemoc jsou příznakytak jasně specifikovatelné, že by je neidentifikoval ani Dr. House (poznámka pro Béňu: pozor, ironie). Jak jsme tedy dospěli k tomu že to byla šestka a co s tím?