Vždycky jsem tvrdil, a stále tvrdím, že včely jsou mírumilovné. Výjimky potvrzují pravidlo, a tak si jedna vybrala Lucčin horní ret jako místo posledního útoku. Píchanec do rtu je sám o sobě nepříjemný, ale pokud jste alergičtí, tak je to vyloženě průšvih.
Dvaceti minut jsem měl doma jinou ženu, s obličejem jak po botoxu. Práce na pozemku byly přerušeny a já pelášil k sousedům pro Dithiaden. Ti nás krom toho rovnou poslali na pohotovost. Byl jsem z chalupy ani ne čtvrt hodinky a stačil jeden pohled na Lucčin obličej aby bylo jasné, že musíme jet. Ne že by se otok tak zvětšoval, ale hrozilo stečení do krku a omezení přísunu vzduchu.
Drama se naštěstí nekonalo, na pohotovost jsme dorazili včas. Lucka dostala nějaký antihistaminika a důrazné doporučení na léčbu otoku zmrzlinou. To jsme rádi splnili.
A ještě dostali druhé důrazné doporučení – nejezdit za sanitkou, ale zavolat si sanitku za náma. Stejně to museli nahlásit jako výjezd, a kdyby se nám cestou něco stalo, mohli mít výjezd a kdoví kdy by se k nám pak dostali.
Největší radost z celé události měl nakonec František, podíval se na sanitku, a dokonce mu i zablikala.