Archiv 2006

Silvestrovska FICHTL jízda

   Jelikož počasí dovolilo, vytáhl jsem fichtla, dolil benzín, olej, žárovky.. no prostě drobná příprava a hurá na vyjížďku. Miguel měl troch problémy s nazasením přilby, rozsvěcením předepsaného osvětlení ale jako talentovaný jedinec to zvládnul. Dali jsme pár koleček po okolních vesnicích , jednu tandemovou jízdu a pád rychlých sprintů. Na Nový rok bylo ale tak hnusně že se nedalo ani vyjet, no snad to tak nebude po celý rok 2007.

Dole v dole

   Jako obvykle se původni plány zvrtly. Z ilegal slaňování sešlo díky otevřeným vratům. Mohli za to potápěči, pořádající tradiční předvánoční „koupání“. Neobvyklý pohled na kolonu aut uvnitř dolu vyvážila obvyklá louže v hlavní štole před vratama do Mexika. Zkoukli jsme okno na čtvrtém patru, vyběhli zpátky a hurá za vápenku hledat Malou Ameriku. To už se rozpršelo a tak i tady ze slaňování sešlo. Našli jsme něco v Sovím dole a pak už padla tma, takže jsme dali obligatni mňamku v hospě Pod Dračí skalou a hurá dom.

Vítězný Hubert !!

   Loni byl Mistral ještě malý pívo a tak nejel. Zato lestos si to vynahradil. Byl bezkonkurenčně nejvyšší kůň a taky nejlepší. Tedy s Peťulou na hřbetě, protože ve svym lotu ziskali lišku! A večer na soudu taky pěkných pár ran bičíkem…

Podzimní Praha z Vltavy

   Původně jsem měl jít na Pražšký rallyesprint, ale tohle bylo lákavější.Protože jsme s tim neměli zkušenost, tak se zpětně dá říct, že jsme to mohli mít i delší. Ale i takhle to bylo dobrý, nastoupili kousek pod Žlutejma lázněma a vystoupili Na Františku. Díky nízkýmu stavu vody jsme jen nakoukli do Botiče a motolskýho potoka, v Čertovce nás zastavilo stavidlo. Napřed jsem byl z podmínek trochu nervozni, nakonec se nebylo čeho bát, příště doufám že bude sněžit nebo alespoň pršet.

Krkonošský horský sprint

   Jednodenní rychlovýlet. Ráno busem do zastavky Harrachov, pak ještě stopem do Harrachova – centrum (cca. 5km). První zastávka u Mumlavského vodopádu hezky svižně ke Krakonošově snídani po sice povlovné ale namzzlé asfaltce. Dole ještě bylo hnusně, mlha a vubec fuj počasí. Po vystoupání na Mumlavské planě bylo bidět bílé moře všude okolo. Jen Ještěd vykukoval. U Pramenů labe bylo plno, ale asi míň než kdykoliv jindy. Lidí tam naštěstí vůbec bylo docela málo a tak měl člověk hory vlastne pro sebe. Malý výlet přes Polsko, kolem Vavelu dolu k Martinovým boudám afurt dolu do špindlu. Čistý čas sedm hodin a 27 kilometrů. Převýšení jsem nepočítal ale pár set metrů to bude. Krásný počasí a skvělý závěr nad pivkem a medvědíma tlapama stylově v Medvědí boudě.

Ohnivý rally jezdec

   Poslední mohykán rally u nás Milan Blahout se loučil s jednou érou rally. Jeho žigul je jedním z posledních aut se zadním náhonem v soutěži. Protože mu letos vyprší homologace tak udělal rozloučení s fanoušky. Bohužel jsem stihl jen nedělní část, v sobotu tam prý bylo narváno ostatníma žigulíkama. Na druhou stranu už nepršelo a tak to Milan mohl pořádně kulit i v zatáčkách. Neskutečný, zo žigul z roku 89 dokáže, řítili jsme se stopadesatikilometrovou rychlostí i v místech kde sem to viděl tak na max. šedesátku.Rachot. Smykem, přes díry, výmoly otočka, jízda bokem. Úžasný.

Operace Silver javelin

   Protože Mike von Bullow organisoval akci da se říct za rohem v Bystřici tak jsem se jel podívat. Přestože nejsem fanda her na vojáky, tohle mělo opět svoje kouzlo a to jsem se nezůčastnil noční akce, jen denních. Ty zase ozvláštnil výstup hajného, resp. lesníka co tam běhal jak vzteklej čertík. K zajímavostem patří německý kulomet, původně zakoupený jako ostrá zbraň a po znehodnocení byl předělán na airsoft. Váží cca 15 kg a tahat ho je za trest…

Centrum voda v Krumlově

    Rok utekl jako voda a zase sedim v kanoi pronajatý portálem Centrum.cz. Jen s tim rozdílem že už né jako klient ale jako zaměstnanec. Zajímavá změna ale dala se +/- čekat. Přestože v Praze lilo jak z konce, v Krumlově svítilo sluníčko a byla pohoda, voda teplá i na koupání, na které u mě naštěstí nedošlo…

TNT crash

   Neni to první, ani poslední nehoda co sem viděl, ale urcitě patří k nejkurióznějším. Víc v galerii.

JAWA crash

    Příběh jak z čítanky pro začínající motorkáře. Ráno chcanec a zima jak v psírně. Sotva prestane prset, vyjde slunicko, ususi silnice a ja si rikam jak pincek kráásně jede. V klidu si vjedu na kruháč u Poděbrad a v půlce, v místě náklonu zemedělci rozsypali zrní. No nedalo se nic dělat, přední kolo šlo do smyku a já na zem. Kožený rukacice prodřený, goráčovka taky, přední vidlice, světlomet, vejfuk, zadní světlo a bok sedřenej a já rozpláclej na asfaltu. Pomalu sem se dokodrcal do

Sázava Architektů

    Tímhle vlastně plním starý dluh. Na vodě jsem byl díly Fílovi už na začátku léta a jsem rád že mě pozval. Asi proto je taky skoro na každý fotce. No na druhou stranu moje Café Creme kšiltovka je taky často vidět. Moc krásnej víkend a to i díky vysokýmu stavu vody a slunečnému počasí zárověň. Prostě povedená akcička.

JAWA 21 Sport

    A je ze mě motorkář. Nedalo se tomu už víc odolávat a pořídil jsem stroj. Ten stroj má tisíc a jedno jméno – Pionýr, fichtl, pincek, jednadvacítka. Prostě můj mládežnický, dávno zapomenutý a opět vzkříšený sen.

   Byl vzkříšen v Telči a převezen do Pecínova, tedy více jak sto kilometrů po vlastní ose. Na třicet let staré přibližovadlo s maximálkou 65 km z kopce to trvalo překvapivě málo (asi jen osm hodin) a i závady byly drobné (přehřátí, utržené plynové lanko, došel mi benzín, nestihl jsem STK). Po drobných üpravách z toho bude üplně nový stroj.

Renault Crash

    Původně jsem to sem ani nechtěl dávat, ale byl jsem přesvědčen že to má cenu. Díky starý rachomejtli co se zakecala a prosvištěla okolo semaforu ve Štěpánské na červenou zrovna v době kdy P. jela Žitnou dolu na zelenou….

Je to totálka, auto je nasračky a ti dementi v České pojišťovně nám za nezaviněnou nehodu dali asi dvacet tisíc. Ať si prej koupíme ojetou Felícii. Kokoti.

M A C R O svět

    Něco málo macro fotek, časem přibudou další 🙂

.A protože hostuju na serverech pipni.cz, kteryžto hosting je free, tim padem je totalně rozesranej a proto galerie nefunguje tak jak má. Snad se to časem srovná..

.

„Vyvolený“ večírek

    Po příjemném víkendu v Aplách se v pondělí konalo malé setkání nad fotkama a chlebíčkama. Netradičně ve vile vyvolených, které v sobotu vyhral mizera Jalovec 🙂 Přestože kamery už byly fuč, přesto zrcadla všude okolo, fungující pošta a úkoly pro vyvolené navodily vcelku reálný dojem. Vila je mrňavá ale díky přísunu alkoholu, vířivce, bazénu a sauně se to dá snést. Otázka je jak dlouho ale já si to na ten jeden večer vychutnal. Vířivka vířila, mojita se přisouvala pravidelně, bazen byl ledovej a sauna akorat.

    V půlce se na nás přišly podívat dvě neůspěšné vyvolené Marcy a Lůca. Na živo vypadaji o sto procent lip než v televizi a zdalo se že se i chování dost liší, když je nikdo nesnímá kamerou.

Letecký trojboj aneb ARBOgeddon

    Rok utek jako voda a zas se řítim k zemi volnym pádem. Tentokráte (na přání) rychlostí přes 300 km/h. Strašněj fofr. Ještě že na té akrobacii při max speed 380 km/h nebylo otevřený okno. Ale i tak přetížení -3,5 a 4,5G mi dalo zabrat. Naštěstí první „disciplnína“ byl pohodovej let větroněm, pianko a klídek věc.
    Jo Atlas – letecký den se povedl , ARBO opět zachránilo svět…

Cyklovýlet

    Cyklo cyklo, to je peklo. Díky předpovědi, která tentokrát nelhala a GPSce ktera nás pokládala za letadlo a ingnorovala rokle a kaňony se pro některé stal výlet na hájovnu Branovská vrata skutečnou zkouškou. I pro Nari, která přelítla přes řidítka. Z původních 45km se vyklubalo 64km a to s rozličnými zajížďkami, blouděním v kruhu, lese a dešti. Ten ostatně trval celou noc a díky tomu pak skupina co se rozhodla i do Phy dojet na kolech pak musela brodit rozvodněnou Berounku.

    Víc jak 100km v nohách za dva dny rozličným terénem ale stálo to za to.

Petřínský obídek

    Počasí podobným akcičkám začíná přát. Takže jsme vyrazili s něčím malým do žaludku (rybí salát a rohlik) na trávník vedle lanovky. Slunce hřálo, pohoda klídek. Akorat MB vyměkl a zamával lidem v lanovce zadkem jen přes kalhoty.

Alpy, Solden 3778 metrů n. mořem

    Díky vynikajícímu načasování (zimní sezona skončila a letní ještě nezačla) jsme stihli nejen letní deštivé počasí a zavřené lanovky ale i třiapůl metru sněhu na ledovcích nad dva tisíce metrů.

    Můj výlet na Wildspitze tak zkončil velmi brzy, protože všechno bylo zavřené. Tak jsem si alespoň užil rozmoklého sněhu a mlhy. Vše mi vynahradila jízda tam i zpět, kterou jsem absolvoval stopem ( místní jsou moc ochotní lidé) a ta jízda autem stála zato (místní jsou moc rychlí a odvážní) bo jsem se strachy znovunaučil německy.

    V sobotu jsem tedy vyrazil na svah, sjezdovky paráda, úžas no prostě bomba. Akorat jsem utrhnul kus vázání na prkně a tak jsem dolu jel asi hodinu, protože jsem nemohl zatáčet. Korunu jsem tomu nasadil v neděli, kdy jsem se v pohorkách nechal lanovkou vyvézt nahoru, a pak na mačkách (když už jsem je tam měl) vycupital na vyhlídku. Sjezd dolů na prkně jen v pohorkách a bez zatáčení zůstane na dlouho v mé mysli jako další silný zážitek….

    Jo a abych nezapoměl, obligátní mapka areálu .

Žígo ve Vltavě

    O dva dny později už voda stoupla tak že policie uzavřela silnici z Prahy do Roztok. Po menší diskuzi jsme kapitulovali a šli se na to podívat pěšky. V roce 2002 byla hladina devět metrů nad silnicí, teď tam bylo tak třicet čísel. Poděkovali jsme hlídce, pěšky se vrátili k vozu, přes Suhdol jsme to objeli do Roztok a hurá zpátky zkrz vodu. Prvni pokus nevyšel, druhej už jo. Mladší člen hlídky MP nedokázal pochopit kde a proč jsme se tam vzali, a že jsme se mohli utopit a že nám da hroznou pokutu. Aktivku zchladil starší a zkušenější kolega. Když jsme ho ujistili, že žígo je pojízdně a v pohodě, tak odtušil směrem k mladíkovi:“Tak co řešíš Pepo?“ a bylo vymalováno.

    Stejně tak je asi vymalováno i s žígem protože díky tomuhle zážitku jsem zjistil, že mám po předchzím majiteli dárek v podobě díry v podlaze. Expertíza by měla do tádne odhalit, zda půjde z domu nebo na záchrannou operaci.

    UPDATED: Dneska tu silnici uzavřeli na půl roku definitivně – že prej ji povodně dorubali….

Žígo na Vltavě

    A přisly povodně. Sníh je v čudu voda kde se podíváš. Teda krom Prahy. Výhoda hlavního města je v tom, že se tu skoro nic neděje. Neváhoda hlavního města je že se tu skoro nic neděje. Takže když chce člověk k vodě musí do regionů. Na to většinou neni čas a tak jsem se zajel podívat na otočku do Roztok. Vody je dost a tohle video je krátké ale roztomilé. Bohužel mi došla karta a tak hodlam dat někdy repete ať to neskončí v tom nejlepším.

ZIMNÍ Mistral

    Jaro už sice začlo nejen podle kalendáře, ale i podle teploty, která se v Praze a okolí vyšplhala k osmnácti stupňům nad nulou. Sníh slezl a nastoupilo bahýnko. Jako připomínku jsem vylovil pár fotek Mistrála ve výběhu ještě pod sněhem. Přesto si dokázal zablátit deku a odrbat ohlávku.

JARNÍ Milovice

    Poslední zimní den jsem s Kubátorem a Dixiem vyrazil do oblíbených Milovic. Nejenom že na letišti nebylo po sněhu ani památky, ale navíc přibyla cedule s varovanim zákazu vstupu bez povoleni. No snaží se chlapci. Takže jsme si dali pár lehkých terénů v lese, zlatý zimáky OR32 zabíraly bezvadně. To už se nedá říct o čtyřnásobném kladkostroji, který jsem se rozhodl vyzkoušet v jednom kopci. Fungoval dobře,místo tuny a půl jsem měl tahat jen cca. 400 Kg ale nějak jsem to nehutahnul. Takže myšlenka navijáku začíná být reálná. A na závěr efektní průjezd brodem, tedy vlastně železničním přejezdem.

Praskání ledu

    Píšu to večer, jsem líny cokoliv vymýšlet.. prostě jsme jen tak seděli večer v mínus deseti na břehu Slap a poslouchali jsetli praská led. No prostě exklusivní nápad a překvapivě vydařený večer. Fotky jsou až z rána, kdy jsme si dali repete.

Jeseníky 2006

    Letošní jeseníky se nějak nevyvedly. Ne že by se přímo něco pokazilo, ale prostě to nebylo ono. A to přesto, že byly na zážitky bohaté. Navštívili jsme zoopark v Rapotíně , vřele doporučuju, zde je pár fotek , honila mě policejní hlídka, bo nevěřili že můžu jet s žígulem na sněhu tak rychle aniž bych byl nalitej, pomohli mi zapadnout – tahali jsme to jeste druhy den protože PČR se někam vypařila. Pak s žígem zapadl ještě Miguel a Jaromír se mu smál až zapadl s Volvem taky. Na rozdil od lehkeho tunoveho ziga to težké Volvo odneslo (asi) ohnutym axialnim tahlem. Aby tomu zapadani nebyl konec, zapadl autobus cestou na Ovčárnu, tahali ho bargem a rolbou přes dvě hodiny, takže jsme se na přespání pod Pradědem dostali až za tmy. Aspoň to bylo zajimavejsi 🙂 Pár fotek je zde .

       Jo a ještě – už vím že bourat do sněhu nebolí 🙂

CO SE DĚLO V ROCE 2005 ? KLIKNI!

Napsat komentář