Archiv 2008

Hrad Valdek

 

Předpoklad. To bylo hlavni slovo výletu. Předpokládal jsem, že to bude pochodovaci akce s přespáním.Předpokládal jsem že všichní ví kam se jede a co tam budem dělat. Předpokládai jsem sníh. Předpokládali jsme, že nezabloudíme. Předpokládali jsme ještě kopu dalších věcí.

Jak jsem byl poučen Petrem, předpokládat se nic nemá, protože se to nakonec stejně vyvine jinak. Z malého ohně pak byla vatra do dvou do rana, ze sněhu mrznoucí déšť, z pochodu procházka kolem lesa s malou odbočkou kvůli bloudění, z celodenního výletu dopolední akce s návratem do Prahy za rodinama…

Ale i tak to byla povedená akcička, snad příště bude více času a sněhu.

Adventní plavba Prahou

 

Druhý ročník Adventní plavby Prahou. Založili jsme tradici, jednou za dva roky proplout Prahou. Krom dvouleté tradice je tady ještě jedna, ta plavba musí být delší nebo za jiných podmínek než ta miunulá a musí výt ve vánočním čase. Už se teším na ročník 2010.

Vypluli jsme z Modřan, od Boathouse u Lodnické. Za Mostem Inteligence je na ostrově první keška,vyložene lodní, stejně jako za zdymadlem na Újezdě. Oproti loňsku jsme měli jasno kudy přes jezy, takže jsme neztráceli čas a zbylo spousta času na focení. Samozřejmě že jsme nevynechali Čertovku, kde jsme se zase málem srazili s Vodouchem První paroblavební. Před jezem na Štvanici, tedy v polovině, to M+M vzdali. Na jezu bylo málo vody, takže jsme ho museli opět přenášet, tentokráte netradičním způsobem.

Klidné Holešovice a skoro až nudná Libeň byla vystřídána kanálem v Troji a proudem kolem zologické, kde jsme také vyvyinuli nejvyšší rychlost cca 13,5 km/h. Plavbu jsme zakončili u přívozu v Podbabě, ovšem předtím jsme prozkoumali odlehčovací stoku v délce přes 1,2 km a průměru přes dva metry.Vice info poskytne článek na Technetu ZDE a ZDE . Kolem čtvrté a 20km pádlovánínám ješě naposledy zasvítilo slunce a hurá dom.

… 30

 

Tisícdevětsetsedmdesátosm. Hrouda Fíla byl už rok na světě. Vznikl Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných a Balada pro Banditu. Šalamonovy ostrovy a Tuvalu získaly nezávislost. Remka vystřelili do vesmíru a Kulový blesk do kin. Zemřel Ferdinand Peroutka a narodila se Katherine Heigl. Na druhém konci světa v ten samý čas přišlo na svět něco neskutečného…    A tím nemyslím Béňu, ten to stihl o pár dní dřív.

Na počest těhle tří se sešel hokejista, šermíř, korsický rugbysta, běžkyně na běžkách bez běžek, cyklistický triumvirát bez kol, jezdec co koně v průběhu večera našel, horolezecká ekipa, beachvolevballový povaleč, krasobruslařka bez bruslí zato s baletkou a cvičenec prostných.

Petráška

 

Druhý výlet na Petrášku měl být narozeninový, ale díky populační explozi nebylo možné dotáhnout všechna mimina až nahoru na kopec. A ten byl opravdu povedený, hned na začátku jsme to vzali šturmem přes Stoh. V mlze nebylo vidět co je to za krpál, ale s plnou bagáží nám dal zabrat.

Druhý den byla v plánu vycházka v mlze na Luční boudu, kde jsme se rozdělili, nekteří šli zpět, někdo na Sněžku a my na jezera na polské straně. Asi pul hodiny po setmeni jsme narazili na „Sněžkaře“ Béňu s Jani, prý se ještě půjdou podívat na vyhlídku nad jezery. To už byla tma jako v pr… a všude mlha. Přesto bylo na spojnici mezi Výrovkou a Luční poměrně živo, ale přes mlhu lidi vidíte až když do nich vrazíte, nebo když rozsvítí čelovku.

Jak se sluší a patří , sváteční pondělí bylo krásně, napadl sníh a tak jsme mohli s klidemodjet domů.

Anglické jahody a Srpen „68

 

Normálně to nedělám, ale v tomhle případě si film zasloží vyjímku. Bohužel. Anglické jahody jsem v předpremiéře viděl i za nastoupené delegace zástupců sponzora, generalniho sponzora, hlavniho sponzora, generalniho partnera, hlavniho partnera a janevimkohoještě. Projevy herců, režiséra. Ale ani tohle nepomohlo filmu, aby se nestal nejdementnejším filmem za posledni dobu. Jak pravi klasik – napad jistě dobrý…. výsledky nebyly dobré. Víc najdete v recenzi

Žhavá Karibská Párty

 

Dá se říct, že letošní Karibská párty provozovatele Centrum.cz byla opravdu žhavá. A to nejenom díky spoře oděným hosteskám a tanečnicím, ale i díky ohnivému Danieli Nekonečnému (ať už je váš názor na něj jakýkoliv, jedno se mu upřít nedá, je to exot se vším všudy). Ale hlavní „žhavič“ byl barman Marcel. V civilu barmanskou šou dělá i profesionálně, je snad i mistr republiky, ale na tuhle noc nezapomene. Díky stísněnému prostoru a světlům svítícím do očí mu napřed popadala většina lahví a pak při plivání ohně poplival síťovou dekoraci, která ihned chytla Když začala chytat jedna síť od druhé , začalo být v sále opravdu horko. Díky kooperaci návštěvníků na ochozu, kteří naházeli hořící věci na hlavu hasící obsluze dole byl požár zhašen. Když o půl hodiny zapálil Dan Nekonečný svým ohnivm oblekem i poslední zbývající síť, byla už obsluha připravena s hasičákem a tak to nikdo ani pořádně nezaregistroval.

STYX a to ostatní

 

Zas jedna rychlovka, tři pětkové, tedy těžké keše. Pro nás, co geocachingu nepropadli a berou ho jako lepšího turistického průvodce nemá smysl jít pod trojkovou obtížnost, jako je třeba keš v dutině stromu na parkovišti autobusů na Štvanici, nebo v trubce na mostě, co si Plívouš vyzved jen tak do počtu.

Od zdolání libově vachrlatého sloupu se setmělo, takže Rybářskou jsme lovili už za naprosté tmy. Odměnou byl putovni tygr. I s ním jsme se přesunuli na Výtoň, kde jsme stoupili do Styxu, alias rio Botičo. Tam už to žilo, krom potkana jsme ještě mohli pozorovat asi třiceticentimetrovou rybku, snažící se proti proudu. Popis keše nelhal, skejt by se hodil, erárního jsme si ale všimli pozdě. Cihlová oválná chodbička umožňovala pouze namáhavý postup v podřepu, pekelně jsme se zapotili. Plívouš jako jediný bez holinek se mohl potom zchladit chůzí potokem. Výlez vedle chodníku byl pěkným završením akce.

Family business


Zase splácím jeden foto-dluh. Nevím to přesně, ale tipoval bych to na dvacet let od doby, kdy se příbuzní sešli v takovémto počtu, když nepočítám pohřby. Protože vyšlo i počasí vyrostlo nám na zahradě malé stanové městečko. Kolik dětí bylo o víkendu dohromady ?

Updated – doplněny fotky od Patrika, jen tak dál. 🙂 Odkaz nalezdnete ZDE

Drákulovo Rumunsko

 

Rumunsko bylo zajimave. Vubec dovolena byla zajimava. Všichni jsme dostali příšernou rýmu, stálo nás to litry čaje a celá plata prášků. Skoro pořád pršelo, v horách padal sníh a přes mlhu nebylo moc vidět, Kovára zapoměl cestou v Blavě batoh s náhradníma spacákama, moře bylo ledový s mrtvejma medůzama a všude tisíce toulavejch psů, jen tak tak jsme si jednoho nevzali dom.

Celkem jsme najeli v devíti dnech téměř 3 800 kilometrů. Projeli jsme centrem Rumunska,horským průsmykem vedle nejvyšší hory Moldovenau i okolo obrovské přehrady Virgu do „Drákulova hradu“ v Branu. V Bukurešti nabrali Kováru (i bez věcí), po liduprázdné dálnici dosvištěli do konstanty, koupali se (někteří) v ledovém Černém moři. Zpět do hlavního města, kde nám Zuzka zajistila ubytování a noční prohídku města. Pak přesun do Banátu, cestou jsme hledali pravý drákulův hrad abychom nad ránem spali u uhelného dolu za Eibenthalem. Rychle zkouknout české vesnice a frr, přes Srbsko a Temešvár domů.

Aktualizováno – přidal jsem hromadnou galerii fotek, je toho zas neúnosně moc, ale aby jste neřekli že vám je nedopřeju 🙂

Raketová základna Klondajk

 

Raketová základna leží kus od obce Kytín, na severním okraji středních Brd. Kdysi to bývala supertajná lokalita, postavená v hlubokém lese. Byť kousek od Prahy, nesloužila k její raketové obraně. . Armáda se jí vzdala někdy v roce 2001, ale devastace začla už dřív. V celém areálu jsme našli jen dva elektromotory, zbytek zmizel. Z jeřábu, mechanismu otvírání pancéřových vrat krytů, odevšaď. Naštěstí se dají dveře zaírat od stropu ručně, ale je to nadlouho. Dominantou základny jsou tři vysoké plošiny pro mobilní radary, koncert betonu a oceli. Dnes je celá základna „nepřístupná“ ale to spíše proto, že co šlo ukrást tak bylo již ukradeno, nicméně vnitřní pohyb je bez omezení. Na druhou stranu i dnes je místo poměrně dobře utajeno a turistů potkáte málo. My potkali jednoho.

Fotky jsou bez popisků, většinou informací co k čemu sloužilo najdete hlavně ZDE . Na Brdy.org najdete i dobové fotografie a vzpomínky.

Jo a ten pavouk na fotce by měl být moravsky jedovaty pavouk. Tak netuším co dělal v Brdech, ale pokud poznáte co to je, dejte vědět.

Balíkokoulení

 

Balíkokoulení je umělecká disciplína a tak tomu tentokráte odpovídá barevné podání fotek. Jak to tak bývá, to sice původně nebylo úmyslem, ale nakonec to vypadá docela dobře. Zajímavým poznatkem bylo, že balík není schopen jízdy přímo a zběsile se kolíbá ze strany na stranu.

Bleskový výlet na Poštovnu

 

Při pracovní činnosti jsem zjistil že poštovna na Sněžce je již otevřena a tak jsme se tam vypravili. Díky zácpám na cestě ( kdo by to čekal, ve středu odpoledne) jsme k ní dorazili předraženou lanovkou až po zavíračce. Myslel jsmem, že až ji uvidím zblízka, budu mít jasno. Teď stále nevím, co si o ní mám myslet.

Na Úpských rašeliništích jsme vyplašili kachnu, co se válela s mladými v trávě. Přes Luční boudu s vynikající malinovkou a pani s Alzheimerem (nebo kocovinou), pro kterou si pak přijeli taxikem, dál na Výrovku a Na rozcestí a z kopce na Klínovky. Se západem slunce jsme se vydali hledat Petrášku , tu úplně poslední chatu starého typu. Stihli jsme to akorát včas, do pár týdu zavedou elektřinu i tam. Zatím se ale svítí petrolejkou, voda teče ledová ze stráně… paráda.

Ráno dechberoucí (doslova) sprint na auto do Pece a pak uz autem zpět do civilizace. Necelých dvacet kilometrů po Krkonoších uprostřed pracovního týdne…

Krušnohorský vikend

 

Chvíli to s víkendem ve Stříbrné vypadalo všelijak, ale nakonec povedená akce. Začalo to prohlídkou bývalé továrny na cín z dolu Otto vedle Přebuzi,která je místními mylně považována za koncentrák . Stejně tak mylně se správce rozhledny na Olověném vrchu domnívá, že umíme číst zkrz zavřené dveře. Protože neumíme, tak nás zamknul ve věži a jako odměnu vybral bez stvrzenky desátek od každého. Radši jsme vyrazili do okolních lesů na borůvky. Na jednu z nich si zřejmě sedl Michal, páč měl fialovej … prdel.

Solvayovy lomy

 

Po nějaké době jsme opětzavítali do Svatého Jana pod Skalou. Po příšerném výstupu do kopce na vyhlídku, kterou jsme (někteří) odmítli jít, nás cesta zavedla ke konci úzkokolejné železnice. Oproti stavu před pěti lety je prodloužili o dalši kilometr a půl. Cesta vláčkem je srandovní, lahůdka ale přijde až při vstupu do hlavní štoly,kde vám průvodce nabidne k zakoupeni lahváče Staropramenu nebo ZONky. Můžete tak v klidu popíjet po dobu celé prohlídky, což velmi příjemná záležitost, žádny stres a pohoda a civilní prostředí.

Tarantíkův AIR Park

 

AIR Park nadšenace Tarantíka jsem chtěl navštívit už dlouho. Kdo by nechtěl vidět člověka, co si na zahradu koupí tolik letadel a tanků, že musí přikupovat další kusy polí okolo. Kdo by nechtěl vidět maníka co rozmontuje a zase smontuje kus Boeingu z Francie. Protože se dotazy opakují, napsal k jednotlivým exponátům svérázné popisky. Se svým synem vás klidně provedou osobně, oba jsou k vidění na poslední fotografii.

Jílové odpoledne

 

Krásnější počasí už dlouho nebylo. Sluníčko svítilo tak akorát, pohoda klídeček. Ideální na procházku z Chodova do Jiloveho. Nadlábnout se a razit díl. jen už nikdy nechci navštívit hospodu v dolníčásti náměstí v Jílovém, něco jako Starý Šoltýř nebo tak. Dementní obsluha, jídlo se nedalo jíst a několik členů pochodu se po něm posr… no však víte co. Takže cestou do Kameného Přívozu si odskakovali různě do křoví a vyrhali se na každé občerstvení, kde měli toaletu. Naštěstí na Posázavskou stezku už byli fit. Celou trasu pochodu si můžete virtualně prohlídnut na mapě, celkem je to vosumatřicet kilometrů.


První jarní skála

 

Mělo pršet, ale sluníčko hřálo a tak jsme se s Fílou a Plívoušem vydali na Mařenku , krásná skála na břehu Vltavy.Po chvíli kufrování a hledání keše jsme přišli akorát do brigády, kterou na stěně provozoval místní horoklub. Ze skáli odstraňovali a házeli dolů vše, co tam nepatří – křoví, kytky, ale i kameny co se jim nezdály. Litoval jsem že jsem dole pod nimi a ne ve stěne nad nima. Tak jse se s F. vydali lézt, ale prostydnutí a hnutá záda mi umožnila jen jednu cestu. Navíc jedna slečna vyrvala kámen ze stěny i se sebou, tak byl čas zmizet. Bez Fíly, který zůstal do štoly sv. Josefa, a na keši Včelný hrádek. Ten válec na fotkách měl dno dva metry pod povrchem a tam přežívala poslední ze tří kun, ostatní asi prohrály souboj na život a na smrt. Byla vyčerpaná a na pokraji chcípnutí, nechali jsme jí tam možnost dostat se ven, zajímalo by mě jestli to zvládla. Zakončili jsme Žampašským viaduktem , který jsem si pro radost slanil, jen co projela lokálka okolo.

Mrazivý smích

 

Tak jsme konečně navštívili Polárium. Bohužel bez foťáku a v menším počtu než bylo zamýšleno. Ale i tak to byl zajímavý zážitek, jako začátečníci na minutu a půl resp na dvě chodíte dokolečka při mínus stotřicetipěti stupních Celsia, v mračnu suchého zmrzlého vzduchu. Abychom umožnili tento luxusní zážitek i těm, co napoprvé nemohli, navrhuju druhé kolo. První termín už je za námi, takže bych to viděl na léto, až bude venku třeba pětatřicet.

von Righofferova stezka

 

Krásný jarní výlet, zapoměl jsem to vystavit na web, takže teď to napravuju. Sluníčko hřálo po celých cca dvacet kilometrů a tak první větší zastávka byla hned u zámečku ve Štiříně, s parkem před sezónou otevřeným pro veřejnost. U baronovy hrobky byla brána zavřená, takže jsme jí viděli jen zpoza plotu. Rybářský domek na rybničním ostrůvku byl úplný domek strýčka Váňi.

Radarový zájezd BRDY

 

Než nám tam postaví ohromnou mikrovlnku, výměnou za ještě zparchantělejší evidenční “ bezvízový“ styk, podívali jsme se do Brd a to do jižní části, k Padrťským rybníkům. Zdolali jsme druhý vrchol Prahu, nacupitali cca 20 kilometrů, vrhli několik šišek (smrkových) do hořejšího rybníka a jali se ku městu Praze. Zážitek to byl velkolepý, hodný následování. Přestože na hrázi bylo skoro narváno, jinde v lesech bylo ticho a liduprázdno. Místo pro radar jsme nakonec ani nehledali…

Hledá se Standa


Stanislav Holman, metr osmdesát, devadesát kilo, delší vlnité vlasy, oči neurčité barvy. Přechodným pobytem Liberec. Poslední stopa končí 1.1.2008 kolem čtvrté ráno, v družné společnosti atraktivní dámy, od té doby ho nikdo neviděl :).

Kdo ho najde, má u mě velký pivo.

A Tebe Stando přetrhnu jak hada! Prosrali jsme moznost ziskat na cestu grant z expedicniho fondu. Stacilo jen zavolat a rict, jestli ne to kasles nebo ne….

UPDATED 11.2.08 – Pokud se Standa neobjeví do konce února, asi budu muset Cinu odpiskat. Pak at se radsi neobjevuje vubec….

UPDATED 13.2.08 – Tak Standa se objevil,Čínu za sebe odpískal. Co dodat.


CO SE DĚLO V ROCE 2007 ? KLIKNI !

Napsat komentář