…a takové to tehdy bylo
Už od Motáků nezvěstnému me Jáchymovský revír fascinoval. O to víc že dlouho zůstával poslední lokalitou, kam jsem se nedostal. Bytíz, kde byl Pecka taky zavřený, resp. lágr Vojna i Jáchymvské peklo už jsem navštívil. Ale samotná Svornost odolávala a bohužel odolává. Když se ale naskytla šance prohlídky třetího patra vedlejší jámy , neváhal jsem ani vteřinu. a byl to opravdu krušný výlet do Krušných hor.
Richard. Když vyslovíte toto jméno mezi montanisty a speleology každý hned ví o co jde – vápencový lom, tajná nacistická továrna, skladiště jaderného odpadu. První dvě jmenovaná využití už odvál čas, to třetí je stále aktivní, ba přímo rádio-aktivní. Do továrny i lomu se podíval snad každý, cesta je široká a přístupná. Rozumný člověk se sem podívá jen jednou, továrna alias Richard I totiž není udržovaná, ba přímo chátrá. To spolu s geologickými podmínkami způsobuje neustávající závaly a borcení (byť metr tlustých) betonových nosníků. Snad jediná výhoda je v tom, že pokud se něco uloupne, jsou to většinou stropní desky o váze od pár desítek kilogramů do několika tun, a to pak má člověk jisté.
Kaňk je nejen obec u Kutné hory, nejen národní přírodní památka, nejen pietní místo hornických (husitských) bouří, ale hlavně (alespoň z mého pohledu) je to místo zajímavého důlního propadu. Navíc celkem čerstvého, vznikl v roce 1969 propadem starých dobývek. Je zajímavý také složením hornin, od vrstvy lesní půdy a zvětraného pískovce přes vrstvu spraše a hrubě klastický materiál promíšený s hlínou, který nasedá na spodnoturonské sedimenty (opuky). Podloží pak tvoří v západní části propadliny biotitické migmatitizované ruly a ve východní části hydrometrálně alternovaná poruchová a místy zrudněná zóna, což je vlastní Turkaňské pásmo (díky montanya.rog)
Tohle krátké, ale moc roztomilé dílko jsem měl v hledáčku dlouho, připomínalo se mi pokaždé když jsem jel po D5ce směr Plzeň. Přestože leží co by kamenem z dálnice dohodil, dostat se k ní vyžaduje sjet mnohem dříve, ve Zdicích a pak přes Hředle sjet na malou asfaltku vedoucí podél dálnice. Pak už je to přes pole kousek.
Nám na to krásně svítil měsíc, takže jsme to zvládli bez čelovek. To že je prosinec se dalo poznat podle té tmy, v létě by ještě hřálo slunce. Jinak to bahno bylo vyloženě jarní a bylo ho dost.
Systém samotný má krom vstupní štoly ještě tři ukloněné komíny, jeden je zasypaný a všechny tři jsou zakryté betonovými panely. Asi to má smysl, i když nevím. Odpadky sem přes pole nikdo vláčet nebude, možná že jako ochrana proti pádu zvěře dobrý. Ale zrovna Barbora ve Hředlích je příklad díla, které je nesmyslně „zabezpečováno“, tedy represe místo prevence.
Nebýt nešťastného mlžení objektivu, bylo by fotek víc. Snad příště.
Důlní dílo Jeroným je krásným příkladem toho, že když je něco ztracené, je to vlstně dobře uložené pro generace, které to ocení. Takže krásný a komplikovaný středověký důl díky omezení těžby a závalům zmizel nadlouho z map. Až v roce 1982 místní nadšenec vlezl do čehosi co vypadalo jako liščí nora. Po pár metrech objevil krásný dóm s perfektně dochovanou mozaikou vrypů od želízkování (ruční těžba pomocí mlátku, želízka, sochorů, klínů, špičáku, motyky, lopaty, troků a dalších nástrojů) a s očazenými stropy od sázení ohně (postup kdy se skála rozpálí ohněm a buď sama nebo po polití vody pukne).
Nám se podobný pohled naskytl jedno sobotní odpoledne, typicky podzimní počasí jsme nechali na povrchu a tři hoďky vychutnávali atmosféru, kterou snad v budoucnu poznají i regulérní návštěvníci.
Huberův nebo také Hubský peň je jedna z důlních památek v okolí Krásna. Peň je vlastně obrovská propadlina, vzniknuvší zborcením starých štol. V dnešní podobě je to veliký trychtýřovitý , asi 300×200 metrů veliký kráter s několika viditelnými stupni. Pro šutrology je to zajímavá lokalita (resp. byla, řekl bych že dnes už je všechno překopaný dvakrát naruby) pro ostatní je to zajímavá ďoura v zemi.
Lokalita byla propojená s dolem Stannum, po kterém toho taky moc nezbylo. Věž odstřelili už na úsvitu devadesátek a jámu kryje půl metru tlustá betonová deska. V samotném areálu, umístěném tak nějak mimo civilizaci je zajímavý mišmaš provozoven – likvidace autovraků, auto/pneu servis, svařovna konstrukcí a v neposlední řadě ubytovna a donedávna ještě i domov důchodců.
Nějak jsem měl v hlavě zafixováno, že Kahan II měl sloužit jako kryt pro komunistické pohlaváry v případě jaderné války. Tuhle myšlenku jsem rozšířil i mezi ostatní a proto jsme pak nějak nemohli pochopit co to tady v bunkru mělo vlastně být. A jak je bunkr spojen s komplexem Hanička, který leží na druhé straně údolí. Nakonec se to vysvětlilo, a to i díky souhře náhod, kdy přímo Kahanu byl věnován dokumentík na ČT
Takže nakonec se vše vysvětlilo. Kam se podělo ubytování pro papaláše, co to tu vlastně bylo za objekt, proč byl až třetí a hlavně proč Kahan. Kahan, Ka-Han, ka-Han…..
Jižní Čechy jsou známé rybníky, pivovarem co ho okopírovali Amíci,kulturou a pro znalce i těžbou grafitu. A právě tahle mazlavá černá hmotohornina se stala cílem našeho bleskového výletu. Po práci naskákat do aut a fofrem směr Krumlov, tedy kousek vedle. Areál dolu Lazec je tak velký že by se dalo projít i z Krumlova, ale tuhle část spravuje muzeum a to mělo takhle navečer už zavřeno.
Rychlá a nenáročná keš v Pze, s motivujícím názvem Hostivařské podzemí . Začíná kousek vedle obratiště dvaadvacítky a končí… no když ji projdete zjistíte sami.
Ještě před pár lety by to bylo vysoce zajímavá podívaná, teď to bylo trochu monotonní. Prostě jdete klasickým podzemním „vajíčkem“ tedy chodbou kulatého nebo vejčitého průřezu. Možná i proto Plívouš nebral foťák a tak existuje jen tato jedna mizerná fotografie.
Zajímavé ale je, kolik života se ve stokách skrývá. O potkanovi, se kterým jsme chvíli hráli na honěnou se dá říct že je tu doma, ale užovka mě docela překvapila. Tedy, užovka. Prostě si tak šlapu v holinách kalnou vodou a najednou se přede mnou cosi černého vlní pod hladinou.