…a takové to tehdy bylo
Ráno vyměnit autobaterii, vytáhnout z peřiny Aidu a hurá na komín. Co může člověku za slunečného sobotního dopoledne udělat větší radost, než takový legálek. A ještě ke všemu měl Béda 10 let ve svazu. Je až s podivem, že baterka vydržela v autě víc jak sedm let. Asi by to dala i dál, ale celodenní …
Skoro polovina roku za náma a zatím jeden výstup. Já jsem asi vážně prekiomrtvola. Ještě že se Jana s Kryštofem jali zorganizovat tento legální výstup na cihlové úbéčko pivovaru Ferdinand. Lucku jsme sice nepřesvedčil, ani František se nechtěl vzdát drandění na motorce, ale i tak to byla moc vydařená kace. Zdroj: koda.kominari.cz
Pro cihelny jsem měl vždycky slabost. Líbilo se mi, jak z hromady nakopané hlíny vznikají pěkné zvonivky, celý ten systém zakládání do pecí a vypalování. Tentokrát jsme se ale vypravili do jedné cihelny nedaleko Mělníka, která již používala moderní pece, kde vypalovací pece byly vytápěny topnými spirálami na elektrický proud. Píšu „byly“ a ne „jsou“ …
Na málokterý komín se platí vstupné. Na tomhle komíně si na něj můžete dokonce koupit i permici. Ale to je věc dostatečně známá. Díky lezecké stěně FreeSolo se tam můžete vypravit kdykoliv. A pokud si, jako já tentokrát, nezapomenete foťák, může z toho být i tak populární selfie. Štand-selfie, abychom byli přesní.
Původně to mělo být „vše v jednom“, tady civilní i prekiootcovství v ten samý den, ale protože s Františkem jsme skončili ve tři ráno na Štědrý den nebyl i prekiosyn úplně ochotný dostavit se do Hořovic.
Náhradní varianta tedy padla na Cukrovar Modřany . Po menším zaváhání na nástupu byl výstup bez problémů a dokonán nejen dotykovkou, ale plnou metodou. Na to, že Vlastík původně začínal se strachem z výšky, je to krásný výkon!
Den druhý začal vlastně večer odlovem jedné děééésně hardcore a jedné veselé keše , která mě pobavila sou rafinovaností. Čtyři dospělí oblézající telefonní budku, protože nejsou schopni správně úřečíst nápovědu. O to lepší bylo prozření zvoleného řešení.
Teplo pro Vary sice dodává ta samá teplárna jako dřív, ale díky moderní technologii je velká komín odsouzen do role nosiče telekomunikačních zařízení. Jeho roli převzali dvě menší trubičky, tak dvacet metrů max.
Teplo v areálu teplárny moc nebylo. Ale rychlošplh po stodesetimetrovém žebříku rozehřeje každého. Na posledním ze čtyř ochozu se přes množství parabol a mikrovln nedá skoro pořádně chodit.
Tohle místo je natolik ikonické, že přesahuje své hranice. Dávno už po fazolích nehlásím Sojku, ale právě toto místo. Odér, který areál na zpracování a tvorbu vzácných umí vytvořit dokáže proniknout i do vzdálené Prahy.
Pokud jste kdy chtěli vidět ocelové město naživo, spatřit tisíce a jednu barvu noci, vypravte se sem. A pokud zrovna udeří mrazy, jako nám, máte o neopakovatelný zážitek postaráno.
Areál je nejen změtí trubek, vyfrkujících dmychadel a všelijakých technických divů. A na dohled toho všeho se také nachází malý, dokonale zastrčený lesík, úplně vyzývající k přenocování.
Teploměr v aute ukazuje neco kolem mínus deseti, když se brodíme čerstvým sněhem. Rozkládám plachtu, na ni kladu karimatku a vytahuju oba spacáky. Oba proto, že do jednoho balím Aidu, která hlídá.
Tak téhle nabídce nešlo odolat. Pojeď s náma na Slovensko. Přespíme na metr širokém ochozu třísetmetrového komína a pak budem běhat dva dny po Malé Fatře..
Odjezd začal standardní panikou. Vzpomněl jsem si na šílenou noc na Lysé hoře a tak jsem cestou na sraz ještě zakoupil bivakovací stan pro jednu osobu. Byl asi rok ve slevě, poslední kus, a navic armáda, pro kterou byl původně vyroben, si ho sice moc pochvaluje, ale tenhle kus nechce ani se slevou. Tak uvidíme.Nemám eura, nemám mapu, ale mám lopatu, co kdyby nasněžilo. I tak je můj batůžek nejmenší ze všech.
Kolem jedenácté dorážíme do Povážskej Bystrice Místní legenda, 300 metrů vysoký elegán se tyčí ve zbytcích továrního areálu. Cvičně zdoláváme menšího bratra v areálu, má jen sto metrů. Těsně po půlnoci balíme a začíná šplh vzhůru. Opět si blahořečím. Malý batoh zavěšený obráceně, tedy ne na zádech, ale na břiše výrazně usnadňuje lezbu vzhůru. Ale i tak jsou ty stovky metrů vzhůru vyčerpávající.
Byl to nejhromadálnější z hromadálů legálů. Svaz českých komínářů, konkrétně plzeňská divize se dohodl s Plzeňskou teplárenskou. Dohoda to byla oboustranná, dostali jsme povolení k výstupu, jen když vezmeme šéfa představenstva s sebou nahoru. No proč ne. Ale protože jde o Romana Jurečka, dostal legál nový rozměr. Tím je Česká televize, která o výstupu přijela natočit reportáž.