Sušárna

Sušárna je jedno z českých slov, která ve mě vzbuzují nostalgii. Po pivu, dlouhých vlasech paní sládkové, po chmelových brigádách. Když jedete po karlovarské, tak v okolí Rakovníka jich jsou desítky, některé v dobrém, některé v horším stavu. Jedna taková stojí i nedaleko Šmikous.

Vypadá jako všechny ostatní, respektive kdysi vypadala.Vysoká betonová budova plná malých okýnek se střechou z vlnitého eternitu. Čtyři sušící patra v hlavní podlouhlé části, na konci napříč násypné šachty vedoucí odshora až dolů. Všechno je tu postavené z betonu, což je dobře, protože jinak by to tu vypadalo mnohem hůř. Co mělo nějakou cenu, to už zmizelo. Něco málo zůstalo zachováno v horních patrech, kam se noha vykradačova asi bála vlézt, přecijen balancovat na chatrně působících betonových nosnících pět pater nad zemí se chce málokomu. Díky tomu se zachovala část původního dřevěného vybavení, krom podlah jde hlavně o samotné kádě na kolečkách určené pro sušení. Jen díky tomu že celá konstrukce, včetně nosníků je z betonu, tak dům ještě stojí. No, dům…

SRT

Nácvik SRT

SRT neboli single rope technique je označení techniky postupu po laně. Jde o technické lezení, tedy za pomoci pomůcek, blokantů a jůmarů. Používá se všude tam, kde je potřeba výstup na laně bez možnosti použití okolí. Tedy jeskyňařina, záchranářství, arboristika a taky montanistika. Vzhledem k tomu , jak jsme se zapotil v Jáchymově bylo potřeba něco natrénovat.

Volba padla na vyzkoušený milovický MT86. Dokonce už tu Kryštof vystrojil i pár přepínek, takže o zábavu bylo postaráno. Jen tu lanovku jsme vynechali, přizabít jsem se pokusil jednou a jsem rád že to nevyšlo. 🙂

Lanovka

Lanovka v Milovicích

Vždycky mě štvalo, když na týmbildinzích někdo vymyslí děsně adrenalinovou lanovou věc. Buď jde o skládání pivních beden do výšky, ale to není úplně ono, tam vás jen lanem jistí. Mnohel větší „vzrůšo“ slibují třeba lanovky. Většinou to ale skončí i superzajištěného desetimetrového skluzu mezi dvěma stromy.

Takže aby to za něco stálo, chce to vyšší strom a delší lano. A v Milovicích, na mém oblíbeném MTcku se podobné aktivity provozují. Takže to byla logická volba. Jen tu výšku jsme nějak přepískli, přecijen 80 metrů je 80 metrů. Vznikla nám tak poměrně zabijácká skluzavka.

Spalovna Malešice

ZEVO Malešice - kabina jeřábníků

Technicky vzato, nejde o spalovnu, ale o Zařízení na Energetické Využití Odpadu. Podnik s divnonázvem  ZEVO Malešice má totiž ze zákona povinost likvidovat odpad tak, aby z toho něco bylo, v tomto případě pára pro Pražskou teplárenskou a nově i elektrická energie. O dalších druhotných surovinách nemluvě.
Pondělní ráno bylo prosluněné a tak komplex působil vesele a vyvoněně.

Libavské údolí

Stometrový komín v Libavském údolí

Sokolovsko je region, kam mě to podvědomě táhne, ale nikdy nebyl pořádně čas se tam procourat. Přestože máme s Petrem chalupy co by autem za pul hoďky dojel, ještě jsme se tam ani jeden nedostali na pořádné procourání.
Takže když se naskytla šance s Vojtím na segmentovou stodvacítku v Libavském údolí, neváhal jsem. Jen to počasí nevyšlo úplně, jemně, zato vytrvale mžilo. O to silnější zážitkem bylo dokoření, navíc po špatné straně, kde bylo nutné obtékat ohnuté ochrany bilighorze. Celý areál je volně přístupný a kompletně vybydlený a zdemolovaný. Škoda. Opět.

Pivovar Petrohrad

Petrohradský pivovar, dnes jen prázdná budova

Máme svoje Benátky, Mnichov, máme i Petrohrad. Tenhle se nachází na rakovnicku, a protíná ho silnice na Karlovy Vary. Většina vesnice je projíždějícím skryta, stejně jako krásný objekt bývalého pivovaru se dvěma cihlovými úbéčky. Původně jen očumovací zastávka se díky vstřícnému postoji dvou dam změnila v příjemnou prohlídku. O historii se dočtete na Fabriky.cz (musim uznat že i včetně výrazně lepších fotek.

Dynamitka Nobel

Komín dynamitky Nobel

Alfred Nobel byl nejen geniální vynálezce, ale i schopný podnikatel. Potřeba trhavin (dynamit) střeliva (bezdýmý černý prach alias korodit) v Rakousko-uherské armádě vedl k rozhodnutí zřídit továrnu v Praze. Jako ideální místo se jevila úzká rokle V Zámcích, tehdy daleko od civilizace, ale blízko říční dopravě.

Doba rozkvětu je fuč, dnešní podoba budov je tristní. Komínek roztomile vykukuje mezi korunami stromů, přecijen jeho třiadvacet metů jej řadí k menším. Jako jedna z mála staveb je v dobrém stavu, zbytek postupně, ale skálopevně a vytrvale spěje k pozvolnému rozkladu. Živelná džungle pohlcuje všechny tři stavby kolem, na střeše je neplánovaná izolace ze zetlelého listí. Typický vzhled pro kulturní památku.

Assek Hlubočepy

Pohled z komína bývalého Asseku Hlubočepy

Už při Měsíční šachtě jsem se zaujetím pozoroval továrnu a štíhlou silutetu cihláku. Ale žil jsme v domění že objekt je oplocený, tedy hlídaný a udržovaný. Opak je pravdou, je to ruina se vším všudy, bez plotu, část je díky bezdomovcům vypálená a díky zbytku hajzlů rozkradená, zdemolovaná. Na druhou stranu je k LT C 45 UB naprosto otevřený přístup.

Ke cti pána obývají nádražní domek v sousedství je potřeba poznamenat, že když nás spatřil na kramlích, silným hlasem nás perlustroval a po uspokojivé odpovědi se dále věnoval zahrádce.

Slunce svítilo a Pražský Semmering a já pádil na Ameriku kopat zával

Poldi Hütte

Poldi Hutte při západu slunce

Ještě před dvaceti lety zářilo bílé logo dámy s hvězdou na modré plechové stěně obrovské tovární haly do daleka. Dnes už tomu tak úplně není, a přestože za posledních pět let vydrancovali kovo-lovci co se dalo, pořád zůstává silná atmosféra, milovník industriálu tady vyloženě plesá. Nechápu že se tu ještě nepořádají placené prohlídky, určitě bych se na jednu přihlásil. A pokud by obsahovala i prekiontrickou část tak by se jeden nemusil cítit jako zloděj když stoupá do oblak. I tak první návštěva poldovky byla skvělá, těšim se na další.