..my máme přáni jediný…. Tak nám holka pěkně vyrostla, pubertu už má za sebou, je psí ženská se vším všudy, takže k oslavě dostala pořádný pivko. Nutno podotknout že jí docela chutnalo, ale pivařka z ní nebude.
Aida má narozeniny…
Silvestr 2010
Protože nám přálo počasí a všichni dali košem, odkýblovali jsme se do míst sněhem zapadaných, abychom tam strávili čas povánoční a novoroční. Přináším vám pár fotek a nějaké to video.
Sněžná procházka
Jak na Nový rok, tak po celý rok! je protivná formulka, kterou je potřeba ignorovat. Takže v sobotu nic, ven ani heverem, zpátky do postelovic.
V neděli mi to přecijen nedalo a tak jsem se vydal s Aidou na letiště na poslední procházku. Jakoby to tušila, řádila ve sněhu jako pominutá.
Zcela mimo mé chápání byl i ten blázen co přiběhl od Přílez a pokračoval pokusem na Útvinu.
PF 2010
Konečně po několika letech pořádně nasněžilo i tam, kde v lepším případě byl jen poprašek, v horším případě blátíčko. Teď je tu všude půl metru sněhu, celá náves bílá, některé (i hlavní) silnice se vůbec neprotahují.
Takže neváhejte, kdo máte chuť a čas, vyražte k nám. Silvestr na sněhu (nebo u rozpálených kachlových kamen) tu na vás čeká!
Vše nejlepší do roku 2011 přejí
P+L
Davis Cup – semifinále v Bělehradu
Po bitvě je každý generál a tak nechám stranou komentáře co mohlo být „kdyby“. Co je potřeba zmínit je ale neuvěřitelná atmosféra, která při letošním semifinále Davis Cupu v Bělehradě panovala. Moderní Beogradska Arena (2004) s kapacitou devatenáct tisíc diváků byla téměř naplněná (lístky byly docela levné) nadrženými srbskými fanoušky, včetně náctiletých fanynek dychtících po Novaku Djokovičovi, největší star srbského tenisu.
Naši borci byli opravdu skvělí ve čtyřhře a úvodní Štěpánkův zápas byl pro mě naprosto uchvacující. Na rozdíl od Berdycha mi přijde jako velký rváč a poslední game v posledním nedělním zápase nedal Zimovičovi zadarmo. Sice prohrál (není se čemu divit, co den to zápas) ale byla to dech beroucí podívaná. A schválně – kdo najde Léňu mezi burácejícími fanoušky? 🙂
Psí hrátky
Psí hrátky aneb David a Goliáš v novém provedení.
Tropická bouře 15.8.2010
Prahou se přehnala letní bouře, na Chodově padaly kroupy jako tenisáky, za Žižkove „jen“ krupky, zato o to víc pršelo. Nestihl jsme s Aidou při venčení ujít ani půl bloku a už jsme byli durch. Domu už jsme pelášili za krupobití. Protože jsem chytře nechal pootevřené střešní okno, vydal jsem se zpět na ulici. Už v průjezdu to plavalo, po otevření vrat se naskytl zcela nečekaný pohled.
Pirát silnic ?
Parkování v Praze je problém. Mluvím teď o vnitřní Praze, ne o divočinách na kraji, i když už mám zářez za špatné parkování v Řeporyjích. To bylo ale v době, kdy matička stověžatá úpěla pod sněhem a tak opravdu nebylo poznat kde je a kde není místo ke stání. Takže pohoda, strážnice (nebo strážistka) to vcelku lidsky uznala a pustila mě s napomenutím. To Praha 3 je jiné kafe. Na služebně vedle Jiřáku sedí veledůležitá bachyně, která by mě jako parkovacího recidivistu nejradši zavřela natvrdo za katr. Nemám totiž trvalé bydliště v místě přechodného bydliště (ja vim, to už není, ale pro vymezení pojmů) a zelených nebo oranžových míst je proklatě málo. A tak člověk občas nechá auto na modré a má průser.
Finskem na běžkách v mínus pětatřiceti stupních
Neboli Na běžkách po Lemmenjoki a Hammas Tunturi je název krátkého deníku ze čtrnáctidenního pobytu Fíly, Plívouše, Kečupa a Maďala v zamrzlém parku Urho Kekkonen ve Finsku. Vzhledem k letošním nízkým teplotám, kdy plastové sluneční brýle praskaly jako sušenky je to docela zajímavé čtění, byť z těch finských názvů jde hlava kolem… Více už na …
Pokračovat ve čtení „Finskem na běžkách v mínus pětatřiceti stupních“
Dragon
Byl jednou jeden malý v Holešovické tržnici zašitý stánek. V tom stánku vařili doufám že ještě dlouho vařit budou naprostou delikatesu, kterou nazývají Dragon. Jde o polévku s nudlemi a masem ( možnost volby mezi třemi druhy masa nebo mixem) se spoustou zeleniny. Správný říz ji dodává zázvor a naložené bambusové plátky. Je to naprostá delikatesa, jen při psaní tohodle příspěvku sliním jak Pavlovův pes. Že jde opravdu o kvalitní provozovnu svědčí především to, že přestože je zakopán hluboko uvnitř džungle Holešovické tržnice, je tam neustále plno. A to místních, což je neklamný znamení kvality jídla. Tohle nadšení se mnou sdílí i Petra Pospěchová z IN magazínu Hospodářských novin. Její článek najdete ZDE .