Představa to byla pěkná. Bude pěkně, bude sníh, pojedeme na hory. Náčelníka necháme dělat společnost Petrovi a sami si dáme pár koleček kolem Božáku. Jak se říká, člověk míní, Pán Bůh mění. Nejsem věřící ani theolog, takže netuším jaký důvod měla ta roztržená pneumatika, jen co jsme dojeli do sousedni vesnice.
Ale vím, že pokud máte v autě místo rezervy jen takový ten kompresůrek a pěnu na lepení, tak nejedete nikam. Takže vyskládat dítě, ženu a lyže do druhého auta, poslat je zpět na chalupu, a hezky v klidu si počkat na odtahovku. A zase jsme u těch představ. Neměl jsem tucha, jak se takováhle situace se služebním vozem řeší. Teď už to vím. A samozřejmě, že vědět to dřív, udělal bych všechno jinak.
Ušetřil bych si nervy a skoro celý den ježdění sem a tam. Místo toho, abych hodinu seděl v autě a čekal na odtahovku, měl jsem jet se zbytkem výpravy do tepla chalupy (byly to jen dva kilometry) a počkat na odtahovku tam. I když bych přišel o napínavou podívanou, kdy odtahovka, což byl pětitunový náklaďák, málem zapadla a při tůrování se ji kouřilo od kol. Místo toho, abych s ní jel do pětatřicet kilometrů vzdáleného servisu a tam dvě hodiny čekal na náhradní auto, měl jsem před chalupou dát odtahovce klíčky a nechat je ať to naloží sami. Stějně jsem tam jen vočumoval. Akonečně, když mi servis nabízel náhradní auto, měl jsme počkat v teple chalupy, až mi auto dovezou až pod nos a ne běgat jak zájčik někde po parkovišti karlovarského Globusu.
Shrnuto podtrženo: zjistit co se stalo, zavolat na infolinku a nahlásit co a kde se stalo. Pak nahlásit kde budu k zastižení a o zbytek se nestarat. Jediné co bych asi nedokázal změnit, je vracení náhradního vozu do Varů, ale to se nedá nic dělat.
Alespoň že druhý den bylo krásně. Vyřádili jsme se na návsi dosytosti, i na bobování došlo.