Přestože už tu skoro čtvrtstoletí nebydlím, pořád je to místo mého dětství, Dost se za tu dobu změnilo. Zámeček už není pomalu chátrající a křovím zarůstající depozitář Archeologického muzea, stal se z něj Institut Václava Klause. Je ale stejně nepřístupná jako dřív, možná ještě víc, kdysi se mohlo i k bustám na terase. Teď jsou tam vrata a hlavy soch nechal Václav otočit, aby se místo na město dívaly na něj.
I Růžový park, neboli růžák se změnil. Husté křoví, cpo bylo kolem dokola je fuč. Park je vzdušnější, ale caparti přišli o schovky v křoví hustším než brazilská džungle. Ale zase mají houpačku a lezicí hrad a vydlážděnou promenádu.
Ulice mezi svahem pod zámečkem a parkem byla uzavřená, plná stánků a pódia pro muzikanty. Dorazili jsme na minutu přesně na konec programu. Takoví šikulové jsme byli. Alespoň jsme využili pivo, limo párek, houpačky a big-boss čtyřkolky. Jako dobrý, ale největší zážitek byl stejně ten živej kocour.