Dr. Lara Croft Jones Zetor

Co má společného Lara Croft, Indiana Jones a Zetor 7745? Jedno číslo a sedm písmen. Které to jsou, určitě uhádnete už teď. Anebo později.

Je to už nějaký pátek, co jsem na Pecínově naposledy šoféroval Zetor.  Ale jsou nabídky co se neodmítají, a tak jsem se vyšplhal do kabiny a s mírnou nervozitou postupoval podle osvědčeného schématu. Najít klíček, zastrčit, otočit, přidat ruční plyn a pak stisknout tlačítko. Třílitr se oklepal a  zamručel. Rychle jsem jemně prošlápl plynový pedál. Povzbuzen čerstvou dávkou nafty se motor vesele rozvrčel a dál si vesele pobrukoval.

Rychle zopakovat řazení ( tam kde je v autě jednička je tady zpátečka, takže řadím vlevo dolů) a pomalu pouštět spojku.  Dobrý, jedem, takže dvojku. Ta je na místě trojky u osobáků a tak přesouvám řadící páku dopředu nahoru. Vyřazení jde samo, jenže jakmile minu pozici neutrálu, nastává problém. Nesesynchronizované zoubky převodovky dávají najevo, že takhle ne, soudruhu, takhle by to nešlo. Hmm, co teď? Vždyť jsem vyšlápl spojku, dal meziplyn, co je špatně?  Pro jistotu se zastavím a znovu rozjíždím na dvojku. Traktor ani nemrkne a  vesele  jedeme loukou.

Dobře, máme rychlost na trojku, tak pojďme na to. Rozjet, spojka, vyřadit, plyn, neutrál, plyn, zařadit. No, už to bylo lepší, skoro bez zaváhání.  Jsem povzbuzen a vesele se nechávám pohazovat hydraulicky odpruženou sedačkou. Jenže přichází skopec, louka klesá k lesu a v něm je úzká klikatá cesta. To na trojku nedám. Takže brzdit a podřadit. A jejda. Červenočerný obr  už má pár let za sebou a nebrzdí úplně nejlíp, navíc mám za sebou valník. Snažím se podřadit na dvojku. Vůbec se nedaří. Les se blíží a ja přemýšlím, zda strhnout řízení do boku, do svahu. Stojím plnou vahou na brzdě. Pomalu, z mého pohledu moc pomalu se kolos s valníkem zastavuje.  Uf.

Poučen, rozjíždím se na jedničku, sice jako šnek, ale s jistotou se pouštím do sestupu. Za chvíli mám nejhorší za sebou a za chvíli projíždím kolem kempu dole u Vltavy. Tady pro změnu začíná rozbahněná, louží plná závěrečná etapa, než vědu na táborovou louku. Pro jistotu zastavuju a šmátravě řadím i pohon přední nápravy. Je to taková zalomená tyčka na podlaze, vypadá to všelijak, jen ne tak jako tlačítko 4×4 na palubce teréňáku. 7745 se  drží linie poctivé kovářské práce. Minimum tlačítek, maximum mechaniky. To se týká i špéry alias uzávěrky diferenciálu zadní nápravy. Ta se aktivuje silným sešlápnutím pedálu ve tvaru velkého knoflíku. Naštěstí to nebylo potřeba, všechna kola se zakousla do bahna a krásně vytáhly traktor i s valníkem ven. Po příjezdu do tábora jsem oslavován skoro jak zachránce dne a je mi oficiálně hlavasem udělena funkce  traktoristy. Cesta zpět na statek už byla brnkačka. No, tak zas za rok.

Abych nezapomněl, taky jsem se účastnil noční bojovky, diskotéky a speciálního fotbalového utkání.  Koupal pana Františka v kyblíku, hlídal aby nezdrh z deky a vůbec dělal spoustu skvělých věcí.  No, tak zas za rok.

Napsat komentář