Feraty se u nás začínají rozrůstat jako houby po dešti.Takže jsme se s panem B a Strakou rozhodli otestovat tu v Děčíně. Je kousek od Prahy, cest jak máku, takže vzhůru na sever
Parkování je nedaleko, za zatáčkou u vody je malé parkovišťátko. Výchozím bodem je OZZY Bar . Je to takový malý, ale pestorbarevný prostor s milou obsluhou, kde Béňovi půjčili za stopade feratový set. Měli jsme hlad a jsme si poručili něco „malého“ k jídlu. Poučení pro příště – nedávejte si velkou pizzu, je fakt veliká a zůstala mi i na oběd na druhý den.
S plným panděrem se hnedle leze líp. Takže jsme se pustili do díla. Zvlášť Straka si oblíbil tu počáteční fázi, takže postupně vyzkoušel začátek asi čtyř cest. Vždycky prvních pár metrů, pak to asi začala být nuda. Takže se zastavil a jako chameleon se pohupoval tam a zpátky. Pak se začat trochu třást a usilovně se potit. Vypadalo to docela fyzicky náročně, takže chápu, že se po chvíli rozhodl vše jistit zespoda z baru.
Za sebe můžu říct, že si tu vybere opravdu každý. Není to ferata v Alpách, kde lezete nahoru půl dne, ale píš fun park, kde si každý najde „to svoje“. Třeba hezký komínek vpravo (Stříbrná vůle,D/3) anebo Pastýř (D-) hned nad schody, kde začínáte docela výživným převisem.
Překvapilo mě, když do cesty Dráteník (D-, 2+) nastoupila dvojice s jištěním „natvrdo“. Tedy dvě repšňůry přivázané k sedáku napevno. Po chvilce zápasení na klíčovém místě jim došel morál, respektive zvítězil zdravý rozum a slezli zpět. Nutno říct, že k mé úlevě, nechtěl bych vidět následky pádu, který na takhle těžké cestě (vzhledem k fyzičce páru) reálně hrozil. Následky bývají devastující.
