Gočárovy domky za sebou mají zajímavou historii s dobrým koncem, což nebývá obvyklé. Jde o dva dřevěné domky vystavěné ve stylu označovaném jako národní dekorativismus, později známý jako „styl Legiobanky“ ( jejíž budovu rovněž doporučuji k navštívení). Byly postaveny ve dvacátých letech na letišti ve Kbelích jako budova správce a „terminál“, kde se lidé krom občerstvení měli možnost informovat o odletech/příletech.
Na letišti vydržely poměrně dlouho, až do sedmdesátých let, kdy se je správa tehdy již plně vojenského letiště rozhodla zlikvidovat. Díky prozíravosti tehdejšího ředitele ZOO Praha Dr. Veselovského byly spolu se sochou režimem pronásledovaného sochaře Chlupáče přemístěny do spodní části areálu zahrady. Když komunističtí papaláši zjistili, že socha stojí v zoologické zahradě, chtěli ji znovu zničit, ředitel ji však nevydal, řka, že opicím a jiným zvířatům snad ideově ublížit nemůže.
Samotné domky ale dostaly hned po znovusestavení na místě první ránu v podobě celkového nátěru hnědou barvou. Druhá rána spočívala ve využití jako šatna, skladiště až odkladiště pro potřeby Zoo. Poslední rána nastala s povodni v roce 2002, kdy vyplavené a poničené domky začaly rychle chátrat.
Po nástupu nového ředitele Bobka byly přesunuty na stráň nad zátopovou oblast a kompletně zrekonstruovány. Je v nich opět kavárna a malé muzeum. Hlavně jsou ale opět krásně barevné a jak říká ředitel Mirolav Bobek “ Při pohledu na domky je snadné představit si kbelské letiště ve 20. a 30. letech, kde v hostinci vyzdobeném ornamenty čekají pánové v tmavých převlečnících a dámy v norkových kožiších na to, až po kovovém žebříku nastoupí do hranatého Fokkera se třemi hvězdicovými motory…,
Inspirace: iDNES , Novinky , Neviditelný pes