Pln zážitků a dojmů z kurzu vaření jsme se vypravil do Sappy, pro potřebné suroviny. Vybaven receptem v češtině jsem chvíli nešťastně pobíhal sem a tam. Nakonec jsem zvolil metodu ukaž a doufej . Vybral jsem si malý krámek vedle vjezdu a prodavači vrazil mobil. Chvíli koukal co tam je, poradil se s (asi) manželkou a pak začal nosit na pult. Snažil jsem se z výrazu tváře odečíst, jestli má ze mě srandu nebo jinou emoci, ale nešlo mi to. Takže jsem odkyval co přinesl, vybral si ještě zelený rosolovitý dort a nechal si na kalkuačce spočíst cenu „čistá ruka“.
Snažil jsem se držet receptu jak to jen šlo. Vstupní chybou se ukázalo přehlédnutí „platí pro 4 porce“, asi to bylo napsané malým písmem. A druhým kamenem úrazu se ukázala sladkokyselá omáčka. Ne nadarmo se přesný poměr dědí z generace na generaci a každá rodina má ten svůj. Dokonce se prý děvčata mohou vdávat, až když se jí naučí připravovat. Takže já evidentně nemám kam spěchat.
Ale celkově se to docela povedlo. Jen těch papriček bylo nesmyslně moc a i balení bylinek by mi vystačily na deset porcí. Příště musím sehnat víc strávníků.
