Jak Kovára běžel maraton

Předem je potřeba říci, že jsme všichni rádi, že to má za sebou. Jak se totiž ukázalo, maraton je věcí opravdu náročnou. Jak v tréninku, kdy už tak dost (mezinárodní) prací vytížený Kovára, pokud se zrovna vyskytoval „doma“, tak se stejně toulal někde v hostivařských lesích. Žena ho nepoznávala, protože místo za ní běhal za tréninkovou dávkou, kamarádi ho nepoznávali, protože místo za nima do hospody běhal… bůhví kam. Náročná byla bezesporu i samotná trať, kdy mu v jednu chvíli zpátky na nohy pomáhaly dvě sličné záchranářky. Ale nepředbíhejme.
Přišel den D.Dohodli jsme se, že půjdeme fandit a motivovat běžce:

Den před startem jsme se snažili borce mírně vykolejit přesunem startu na neděli, ale nedal se.

A pak vyrazili. Ti šťastnější s Endomondem jej mohli sledovat online. Klasičtí reportéři v terénu byli občas zmatení:

Což bylo přisouzeno hladovění. Po zakoupení snídaně se sledovací týmy spojili v Nuslích.

My televizní diváci jsme se snažili v tom chumlu identifikovat „chrta v modrém“, jak nám ho popsala Markéta.:

Kilometry postupně přibývají:

Na scéně se zjevuje druhá klíčová postava závodu – banán. Ještě o něm uslyšíme:

Kbelský podpůrný tým mezitím řeší vyživovací krizi:

Kterou však zdárně překonal a mohl tak pomocí webu podávat údaje. Na scéně se objevuje banán, za kterým by se Kovára měl držet v závěsu. Ale kde je?

Ano, banán již protnul cílovou pásku. Kovára se však zasekává na trati. Svědectví třetích stran není k dispozici, ale podle všeho se Kovárovi chtělo spát, tak si sedl  na krajnici. Vycvičené oko záchranářek jej  zachytilo a jaly se ho ošetřovat. Což krom úlevy a znovuoživení přineslo i morální dilema. Vrátit se do závodu, nebo se nechat ještě chvíli opečovávat? Vrátit se do pekla maratonu nebo zůstat v pohodlné péči dvou mladých ošetřovatelek?
Ale je to kus chlapa ten Kovára. Vytrhl se  oběma huriskám a vrhl se zpět na trať.  Mobilní hlídka hlásí Kováru na Františku. 

Přichází cílová rovinka. Máváme, křičíme, Aida štěká jako o život. Bubny víří, lidi tleskají. Kovára běží pomalu, ale vyrovnaně, jako stroj. Pokyne nám pohledem (který si po závodě nepamatuje) a  cupitá do cíle:

DAL TO!

Chvíli ho hledáme v cíli, ale musíme pro auto, Lucka má zápas ha Hájích. Naštěstí bere mobil a tak  ho můžeme nabrat do auta na Můstku. Nacpeme se i  s Františkem do auta.  František i Kovára vypadají stejně urvaně. Ten první spí jako zabitý, ten druhý prosí, abych zpomalil. Tělo není na takový kvalt zvyklé. Jedu čtyřicítkou. Zastavuju na přechodu, z  posledních sil se vypotácí z auta:

Neuvěřitelné stalo se skutkem. Oživlá mrtvola se v lehkosti přijde pochlubit do hospody s medailí. Klobouk dolů:

Takže za rok zas ?

[Promítání]