Dovolená na thajském ostrově Koh Samui byla výjimečná hned v několika směrech. Z pohledu leteckých společností už je Náčelník velkej kluk, takže k našim dvěma letenkám přibyla pálka i za tu jeho. Navíc jsme si zabookovali letenku Praha -> Koh Samui, a když jsme pak chtěli posunout odlet kvůli počasí, byla cena za posunutí asi o dva tisíce levnější než fungl nová letenka. Ta stará by pak samozřejmě bez náhrady propadla. Takže ponaučení – pokud letíte někam do tramtárie, kupte si letenku do nejbližšího mezinárodního letiště. A teprve pak na místě podle počasí (nebo jiných nepředvídatelných okolností) koupit letenku do vybrané destinace.
Počasí
Zdaleka největším zážitkem bylo ale počasí. Především nečekaný monzun. Ten přinesl nejen povodně, které překvapily i místní, ale zpestření dovolenkových aktivit. Třeba cesta pro jídlo v tropickém lijáku, nebo sledování všech dílů Hvězdných válek na zrnící pokojové TV. Mě osobně nejvíc oslovilo plavání v dešti. I proto, že jsem měl celý bazén a pak i moře jen pro sebe. Nikde nikdo, jen já, bubnování kapek a vlny. Pak se na obzoru rozčísla obloha bleskem, takovým tím dlouhým až na hladinu, a pokorně jsem se pakoval i já.
Taxíky
Lucku zas bavila jízda otevřeným taxi,zvaným son-theo,česky dvě lavice, skrz zatopené ulice. Jak jsem zmínil výše, i místní prý byli překvapeni množstvím srážek, v prosinci je tam normálně krásně. Takže všichni jezdili krokem, což není zas takový rozdíl, rychlost dopravy je tu obecně nižší,v průměru něco nad 30 km/hod.
Skůtr
Pomalá rychlost umožňuje onen příslovečný asijský skútr chaos. Ten jsme se rozhodli vyzkoušet i my. Další doporučení – řekněte si o dětskou helmu. Standardně totiž vyfasujete skůtr se dvěma helmama. Takže jsme Františka vsadili mezi sebe na sendvič a vyrazili do terénu. Helmu je dobré mít nasazenou, ani ne kvůli ochraně, ale jako znamení, že řídí cizinec. Místní jsou pak opatrnější a tolerantnější. Zvlášť ze začátku, kdy jsem jezdil jak s hnojem, mě předjížděli s chápajícím úsměvem. Pomalá jízda náčelníka ukolíbala, takže usnul jako špalek. Postupně jsme oba získávali na zkušenostech, a druhý den už jsme drandili na nákup sami dva. Hezky jsem si ho šoupnul před sebe, Franta se zapřel nohana a jako paša rozvalil a už se frčelo.
Ubytování u Putina
Co se ubytování týče, měli jsme z prahy zamluvené dvě noci v K.T.Samui hotel. Že je to jednohvězdičnový hotel, to jsem si vygooglil až teď. Ono se tím mnohé vysvětluje. Řídí ho rus Vladimir („Kák Putip, Pjotr, znáješ?„), a řídí ho dost mizerně. Třeba – nabízí čtyři druhy snídaně, ale ve skutečnosti má jen omeletu a míchaný vajíčka. A když vypadla na půlce ostrova elektřina, trvalo dva dny, než to začal řešit. No řešit – koupil balíček čajových svíček na pokoj. O slevě za ubytování ani slovo. Ještě že jsme na procházce potkali třigenerační rodinu skvělých australanů, kteří nás přesvědčili, abychom se uytovali ve Weekenderu. Takový ten echt turistický komplex, ale po dvou dvech ruské pohostinnosti to byl balzám. Drahý, ale skvělý. I když víc jak čtyři dny se tam vydržet nedalo. Takže jsme sbalili kufry a posunuli se o míli dál. Do Yacht clubu. S jacht klubem to má společnou leda fotku plachetnice, ale měli jsme samostatný domeček pět metrů od pláže, snídaně v ceně, cena dobrá. Takže pohoda. Sem bych se klidně ještě vrátil.
I’ll be back.. maybe
Suma sumárum – i když pršelo šest dní z patnácti, byla to fajn dovolená. Tomu zážitku, plavat 8. prosince ve vyhřátém moři, tomu se jen tak něco nevyrovná.