Třetí patro bylo poslední, na které jsem se ještě nebyl. protože je ale přímo spojené se závodem Lomy Mořina, je přístup do něj obvyklými cestami nemožný. Na straně z Mexika jsou okna zalátaný ocelovýma plátama hned na galerii, na straně Velký Ameriky můžete slanit na Velkou galerii, ale po pád desítkách metrů vás zastaví zase ocelové pláty. Takže jediná cesta je přes závod. Abych to dělal jako zastara, „natajňačku“, na to sem už moc starej a tak jsme se spojil s chlapíkem, co má tady různý fotky z podzemí ale hlavně z Amerik. Slovo dalo slovo a jedno úterní odpoledne jsme vstupovali do podzemí, je to hned vedle té vysoké drtící věže.
Když si vygůglíte Kontaminovaná štola na netu, tak z fotek zjistíte že se musí překonat několik překážek. První je betonová zátka s větrací rourou. Tou když chcete prolézt, musíte odsunout mohutný větrák na kolečkách. Protože ještě nedávno byla tato část využívána jako muniční a odpadní skladiště (odtud i její název) bylo odvětrávání důležité. Druhá překážka jsou zmiňované ocelové pláty na půli cesty k Velké Galerii. Jeden plát je přišroubovaný (klíč tam naštěstí je) a tak je cesta průchozí, ale jen z této strany.
Největším zážitkem je ale Severní překop, alias Štola smrti. Tohle přízvisko si získal díky nestabilnímu materiálu a na to navázaným častým sesuvům. To je jasně vidět na několika místech, k nejfotogeničtějším patří místo s popadanou výdřevou, kterou použil i Cílek do své publikace Podzemí Prahy, až se k ní dostanu, dám sem scan té fotky, stojí za to. Zatím si musíte vystačit s touhle