KráKoDUh

Pod tímhle na první pohled podivným názvem se skrývá složenina několika obcí – Královic, Kolodějí, Dubče a Uhříněvsi. A označuje první amatérský triatlon, tedy půl kilometru plavání, deset kilometrů na kole cestou necestou a závěrečné pří a půl kilometrové kolečko běhu. A protože v názvu bylo amatérský závod , přišlo mi že se svou mizivou výkoností bych to mohl přežít.

Ráno jsem trochu zmatkařil, najít místo startu se nám podařilo najít až napotřetí. Po prezenci a vyslechnutí itineráře závodu jsem si nechal na rameno a lýtko vykroužit krásnou osmičku. Krásné nízké startovací číslo, přecijen dva dny před závodem šel mail s detaily závodu mě a dalším patnácti lidem. Nakonec se nás tu sešlo zhruba k padesátce.

Zatímco se všichni z cíle přesouvali na kolech z cíle na start, mazali jsme ještě autem domu pro helmu, takové malé opomenutí. Kolem desáté jsme se všichni sešli na hrázi Podleského rybníka a seřadili se na mokrý start, tedy po kolena ve vodě. Start byl dvakrát odložen, čekalo se na hasiče, až na záchranném člunu dojeli doprostřed rybníka. Pak zazněl startovní hvizd a vrhli jsme se do vody. Začal jsem kralulem, ale jednak jsem neměl dost ostré lokty na ten dav okolo, takže jsme slušně počkal až bude místo okolo. Pořádně jsem se do toho opřel, ale začal jsem se trochu topit, takže kraul vystřídaly prsa, to bylo dechově lepší, ale pomalý. Takže jsem zvolil cyklus plavu kraula naplno, topím se, plavu prsa a tak pořád dokola. Na břeh vybíhám docela mrtvej, ještě že mě Lucka vydatně povzbuzuje. Honem sundat plavky, převléct a hurá na kolo.

To bylo skvělý. Organizátoři nelhali a připravili trasu jak po asfaltu, tak i v terénu. Chvílema jsem měl bahno až za ušima. Krom úseku, kdy se jelo podél pole to frčelo. Městská i státní policie hlídala skvěle, všechny křižovatky obšancovaný. O co horší jsem měl kolo ( stálo mě celé pětikilo na aukru) o to víc odvahy jsem musel dát do sjezdů. Docela se dařilo, plavání jsem dokončoval skoro posledí, jich pár za mnou zůstalo. Slunce už bylo pěkně vysoko, začíná připalovat. Vybíhám, kvůli deštěm podmáčené oboře změnili organizátoři trasu, běžíme uličkama Kolodějí. Snažím se vybavit všechny rady z té knížky o běhání co jsem začal loni číst. Ještě jsem ji nedočet, takže nevim jestli to má smysl, každopádně snažim vybavit ty nejdůležitější.

Nepřepálit tempo – takže piánko
Běž jen tak rychle, abys byl schopen mluvit – tohle mi moc nejde, když mumlám názvy ulic, vypadám jako pako, o to víc že
běh je vlastně neustálé vyrovnávání pádu – jo tak to mi de dobře. Navíc si připadám jako Zátopek, o kterém prohlásili že běhá jako chlapík, kterému právě propíchli srdce .

Cílem probíhám s časem 1:06:41 jako dvacátý z osmatřiceti v mé kategorii.