Lezení v ledu

Tuhle disciplínu Jsem si vždycky chtěl zkusit.  Svištící cepíny, nabroušené hroty maček a ledová tříšť padající do hlubin. Ale  až letos se sešla šťastná kombinace  mrazu trvajícího alespoň týden a motivované parťačky rovněž toužící  zaseknout cepín. A tak se jelo do Liberce zasekávat.

Rezervoval jsem sobotní dopolední  dvouhodinovku, i s půjčením vybavení. Což se ukázalo jako klíčové, protože  na tento typ lezení nemám lautr nic. Instruktor Vašek vyhodnotil moje pohorky jako nepoužitelné a přinesl mi starší skelety. Trochu jsem v nich plaval, ale asi to bylo lepší řešení, hlavně že se mi neviklaly kotníky. Moje báječné horolezecké rukavice se ukázaly jako příliš velké do úzce vykrojených madel, takže se mi prokrvovaly ještě méně než obvykle. Ale udržel jsem se a na zahřátí pomohl horký čaj.  Přecijen ráno teploměr ukazoval -14 a na kámen zmrzlý banán byl toho  jasným důkazem. A to jsem ho jen nachvíli odložil na batoh.

Po úvodní instruktáži, vyzkoušení zasekávání maček  a hlavně  návodu jak lézt přišlo první lezení. Do pěti minut ze mě lilo, mráz nemráz. Ale tu  položenou třímetrovou cestu jsem zdolal.  A dokonce jsem se zvládl nepokopat a hroty maček  nevyrobit z lýtek cedník. To bude těma apartníma manšestrákama.

Pak šla na řadu Lucka. Na začátečnici dobrý,  jen stejně jako já bojovala s technikou lezení.  Samozřejmě jsem jí moc dobře radil, zezdola jsou všechny chyby krásně viditelné. O to víc si pak vychutnala ona mě, když se mi dařlo přesně ty samé chyby opakovat.

 

 

Po dvou hodinách  jsme byli upocení, rozjuchaní a vyčerpaní. Já se rtem od krve, když mě šikovně trefil odštěpek ledu. Lucce se to stalo taky, ta rovnou tříšt spolkla 🙂  Chtělo se nám ještě lézt, ale bylo potřeba v nejlepším přestat. I proto, že jsem pospíchal zpět na rodinou oslavu. Stejně jsem dorazil pozdě, ale to je jiný příběh.

 

 

 

 

 

Napsat komentář