Je to už skoro pravidlem, že sníh přijde koncem listopadu (a to ještě jen někam), aby nás navnadil a pak se až do ledna neukáže. A když ukáže, tak se neudrží. A udrží-li se, tak jen ve formě pocukrování, což je do pláče.
Letos jsme naštěstí plakali v matce měst, takže nám to až zas tak nevadilo. Alespoň jsme se mohli soustředit na náčelníkův dárkový týden – skoro týden dostával nějaké dárky. Dokážu si představit, že za patnáct dvacet let to místo dárkového bude vnímat jako lihový týden. Zatím to za něj dělá tatínek, i když Skoti letos nedorazili.