Cedule označující konec Kladna a začátek Vinařic by klidně mohly být na jedné tyči. A hned za ní je vstup do areálu dolu Mayrau, který ukončil svoji činnost v roce 97 a i podle webovek to vvypadalo že jejich moto ;“.. . . návštěvník získá intenzivní pocit, že prochází dolem, který před půl hodinou opustila směna“ by mohlo být pravdivé. Bohužel i bohudík to není tak úplně pravda.
Na začátku po zaplacení čtyř pětek vstupného nám pustil pan průvodce asi desetiminutové video, natočené tři roky před uzavřením dolu. Co se „živosti“ byl tento film nepřekonán v průběhu prohlídky. Přecijen když se to hýbe a jsou tam havíři v práci, tak byť je to jen film, vydá to za víc než když stojíte u vyhaslého stroje. Tím že jsme tam byli jen tři, získal opuštěný a nevytopený areál jisté kouzlo a přestože průvodce nebyl tak skvěle ukecanej jako ten v Lužné, hravě jsme v areálu strávili dvě a půl hodiny. Velkým zklamáním je že obě jámy jsou zasypané. Spodní voda celý důl totiž zatápěla a náklady na čerpání a zajištění by byly příliš vysoké. Částečně to vynahrazuje funkční parní stroj z roku 1905 od firmy Ringhoffer (předělán na pohon stlačeným vzduchem)
Shrnuto, podtrženo – jako industriální objekt a díky podmračenému a mrazivému dni to má svou atmosféru. Jako muzeum hornictví – zklamání, Příbram je lepší.
Jedna odpověď na “Mayrau”