Měsíční šachta

Po lehkém STYXU a krátkém Epsilonu je Měsíční šachta opravdový nářez. Už z popisu keše je znát že to bude stát za to, obzvláště pokud autor sám doporučuje odlov do dvou dní. A to se stalo i nám. Následující text obsahuje spojlery, nečtěte pokud chcete keš odlovit sami! Normálně to nedělám, ale tahle stojí zato.

Den první

Měl jsem půlhodiny zpoždení a tak kluci na otočce na Velké Ohradě byli už pěkne promrzlí. Po pár metrech ale začala docela divoká jungle Dalejského údolí a tak jse se při kličkování v rokli docela zahřáli. Tma jako v pytli a stromy bez listí dodávali okolí pochmurnou atmosféru. Po chvíli přicházíme ke zřícenině, asi továrna, soudě podle komínu v zadní části areálu. Pročesáváme největší, asi dvoupatrovou budovu. Všude je spousta bordelu a zem je pokrytá záplavou bílejch kuliček od airsoftu. Po schodech sestupujeme do sklepení a v jedné z místností nacházíme deník. Od začátku do nálezu uplynula asi třičtvrtěhodinka. Další hodinu a půl budeme bezmocně zírat na řádky v deníku, respektive na šifry odkazující na koordináty další stage. Nedaleko duní vlak, železnice je blízko a večerní vlaky mají docela krátké intervaly.

Konečně nalézá Tomáš s Plívoušem metodu k vyřešení šifry. Ale nejsme si jistí a tak máme dvě možná místa, plus mínus třista čtyřista metrů. Kolem půl desáté se vydáváme po kolejích směrem do Prokopského údolí. Nikdy mě nenapadlo jak je dlouhé a v noci to vypadá jak někde v Berounky o desítky kilometrů dál. Protože nevíme kde přesně se další stage nachází, prohledáváme kdejaký mostek, trám nebo díru co vypadá jako štola (do jedné takové zbytečné jsme vezli). Nakonec další nápovědu odlovíme a ta nás žene do Jinonic. Blíží se jedenáctá když stoupáme po cestičkách k poslední zastávce. Asi to býval protiletadlový kryt za války, je to dlouhá a nízká nudle ve svahu. Rychle dáváme dohromady indicie ke vstupu do podzení a za pět minut dvanáct chytáme předposlední metro.

Den druhý

Mapa ukzala na místo které jsem měl v plánu prozkoumat už před deseti lety. Ale nenašel se nikdo kdo by do toho šel se mnou. Když vystupujeme z tramvaje, jemně prší a kolem je černočerná tma. Vstupujeme do štoly a hned první odbočka skrývá nápovědu. Napřed se ale musíme nasoukat do úzké roury, samozřejmě všichni najednou abychom zjistli že se tam nevejdem. Další nápověda je v malé komoře přepadu hovnovodu v jedné z mnoha chodeb. Je tam smrádeček a teploučko a díky vlhku se daří houbám a plísním. Narážíme dokonce na celou kolonii pavouků kompletně obalených zářivě bílou plísní. Ze stropu visí krápníková výzdoba a je jasně vidět, co je poctivá prvorepubliková práce a co odflákli komanceros, z popraskaného betonového stopu lezou rezavé tyče výztuže.

Cestou míjíme několik sedimentačních nádrží, jsou to docela velké „sály“ plné černé vody. Kupodivu žádní potkani. Díky vytrvalému dešti napovrchu je v kanálech více vody, ale krom jednoho místa stačí klukům holinky.

Konečne nacházíme filnálovku. Měsíční štola byla objevena ! Ohlušující řev nesoucí se žlutou „jeskyní“ je odměnou. Sbíráme indicie k mistu kde je uschována keš. Místo nalézáme poměrně rychle a pak nastává problém. Je zamčená a kombinaci získáme přes složitý vzorec skládaný v průběhu celé akce. Ať počítáme jak počítáme, ani jedna kombinace nesedí. Pro jistotu se vracíme do Měsíční štoly, ale tady jsme chybu neudělali. Nakonec po hodině díky Tomášově vytrvalosti získáváme správnou kombinaci a skříňka vydala své poklady. Po zalogováni a uložení zpět se ještě jseme podívat na konec štoly, ale tudy cesta nevede. Správný směr vede po šprušlích vzhůru. Odklápím víko kanálu, čekám kdy mě přes hlavu přejede auto. Najednou se vedle mě objevuje psí hlava a mužský hlas říká: „ A jéje! Azore, fuj!“ Vyskakuju na chodník a se vypínám čelovku. Když vylezou i ostaní, zase kanál zaklopíme a jsme celý vysmátí z toho kde to jsme Je půl jedenácté v noci a stále prší. Okolo je málo lidí, ale přes den je docela frekventované. Jak by to asi vypadalo vynořit se z poklopu v pravé poledne 🙂