Krásno je krásné. Ať si kdo chce co chce říká, Krásno je krásné. Akorát nesmí být zima, pršet a celkově počasí, že by psa nevyhnal.
My jsme vyhnali hned dva, Aidu a Kukyše (Nebo Cookishe ? – Plívouši pomoz nemám v tom jasno). A aby se v tom čase nečasu nehnali sami, trmáceli jsme se s nimi. Pouť to byla navýsost obětavá, hlavně ve finální části. V hornickém muzeu jsme stihli akorát pani pokladní popřát klidné zavření muzea s výhružkou, že se zítra vrátíme. Už tři hodiny, celou cestu do Bečova, pršelo a Krásno tak vůbec nebylo krásné. I když se nás o jeho krásách pokoušel přesvědčit místní bezdomovec, který stejně jako my hledal něco na zub v místním, po vietnamsku přetvořeném Coopu.
Ještě že nás TJ přijel vysvobodit.
Jedna odpověď na “Na cestě do Krásna”