První narozeniny jsou vždycky velká věc. Teda spíš pro rodiče, než pro samotné oslavence. Stejně tomu tak bylo i u nás, těšili jsme se jak malé děti. Skotačili jsme kolem, já s foťákem natěšený zachytit ty radostné a státotvorné okamžiky. Náčelník tomu ale nepřikládal bůhvíjakou důležitost a koneckonců i ten dort ho nějak neoslovil.
Zato Vánoce a dárky ho nadchly. Měl doslova druhé Vánoce, přecijen první štědrý den proležel napůl v mikrovlnce a moc z nich neměl. Zato teď. Takovejch krabic a obalů k trhání, ničení, žvejkání.
Největší radost ale udělala malýmu i velkýmu legendární Tatra. Je trochu modifikovaná, ale je to ona – oranžová „stovosumačtyřičítka“. Navíc má vylepšenou nosnost, uveze až 100 kg, takže jsme se hnedle svezli oba dva.
Na Štěpána dorazili i prarodiče, přivezli konečně sněžení. takže nakonec byly Vánoce přeci jen bílé.