Už z minulé návštěvy železničního muzea v Lužné u Rakovníka vím, že správný mašinfíra při zozjezdu parní lokomotivy nikdy nenechá proklouznout kola, byť se to dává na efekt do filmů. Protože ale v zimě byly všechny mašiny zazimované, nešlo to ověřit. Až teď.
Poslední parní víkend, jak zněl oficiální nízev rozlučky se sezónou byl krásně prosluněn. A taky prosycen parou ze všech možných strojů. Třeba z té malé lokomotivky, která vozí děti i dospělé dokolečka. Překvapuje mě, jakou má ten půl metru vysoký prcek sílu. Jedna jízda znamenala tři kolečk aza pět korun na osobu, ještě nám štípli každému lístek. Paráda. Stejně jako hala, ve které čekají dvě krasavice na smontování. Když se člověk snažil a odmyslel si ty lidi v softšelkách a goretexech okolo, tak se rázem ocitl v hrabalově Libni někdy na přelomu dvacátého století. Paráda.