Poprvé Drsoněm

Jasoň Drsoň je legendární…ehm… co je to vlastně zač? Není  to obvyklý cykloorienťák, protože se tam běhá.  Zároveň  jsou tam i „překážkové“ živé kontroly, kde se  (jako např. letos) střílí z luku nebo skáče Tarzanův skok.  Takže taková všehochuť, organizátory popisovaná jako „neformální setkání cyklistů, které pořádáme na počest „největšího Čecha a sportovce“ Járy Cimrmana.“ Stejně tak věkové rozpětí  účastníků a počet kategorií je překvapující. Šmudlové, Jasoňové, Drsoňové a Jasní Drsoňové tentokrát pospojování  Blanickými rytíři.

Tak pověst nelhala…..

…jsou tam a čekají.  Zaznělo několikrát v průhěhu obou dnů. Chvíli to vypadalo jako ve Vichru z hor,  protože nemoci postupně odfukovaly účastníky a šíbovaly v týmech. Fíla, který bojoval doma s ATB a sledoval tak závod jen jako zanícený divák. Jelikož Náčelník byl stále doma s Luckou v rekonvalescenci po předchozím průjmovém dobrodružství, vydal jsem se do táborové osady u Miličína sám. Nakonec jsme se ale utřásli a do závodu jsem tedy nastupoval s panem B.

Po hromadném startu Drsných Jasoňů  se Béňa vypravil na lukostřelbu, kde byl několikrát zvěčněn zástupcem světového, tedy českého, tedy středočeského, tedy benešovského tisku. Ve stínu smrků jsem zatím prokřehle čekal na Tarzanův skok, který se nakonec ukázal  větším strašákem, než byl. Pak už jen odstartovat a hurá na první fázi závodu

Mapa vejpůl a Čtyřlístkový paměťový test

Protože pravidla umožňují aby se na běžeckou část tým rozdělil, roztrhli jsme si  mapu a čtvrtiny. Tři čtvrtiny mapy a kontroly v něm oběhal Béňa, já  se měl dostavit na živou kontrolu č.12. Zde byl mini orientační běh, kdy si postupně přečteš  po stromech rozvěšený příběh  Rytíř. Je zakončen paměťovou zkouškou. Pamatoval jsem si že, Fifinka nesla bábovku ale co jedl rytíř Kulda před návratem do minulosti už ne. Tak snad  budou někdy detailní výsledky.

Pak následovala krátká fáze, kdy jsme se míjeli a potkávali, docvakávali kontroly a kolem poledne (11:15) jsme vyráželi na trať cyklokontrol. Následujících  více než 60km bylo ve znamení střídání. Do kopce mi pan B. vždy ušlapal, při sjezdu jsem jej zas dohonil. Ze začátku i předhonil, ke konci už byly síly maximálně na snahu o dohnání.

Nejvyšší kontrola na hoře Blaník

Podle Fílovy mantry“ musíš mít všechny živý kontroly“ jmse na 34ce  určovali uzly. Pěkně mě vyškolila terminologie, protože osmu a osmičku většinou vnímám jako jeden uzel s jiným pojmenováním, ale není to tak.

Po strategickém rozhodnutí vydat se pod horu Blaník na kontrolu 72 padlo neméně strategické rozhodnutí, a to že si v hospodě dáme pivo. To první mám  přihrálo sedmdesát bodů, to druhé pomohlo doplnit tekutiny a živiny. Já měl brambůrky a ten odvážlivec si koupil dvě obří sladké jahody z pěnového cukru.

Pak nastal čas úprku zpět. Vzali jsme to trochu oklikou, ale na rozdíl od pana B to nepovažuju za navigační chybu a jsem mu vděčný, že  většinu času trasoval  za nás za oba. Do cíle jsme dorazili sice pozdě, ale naštěstí v nejmírnějším penalizačním limitu. O minutu 🙂 O to větší překvapená bylo, že jsme podle předběžných výsledků porazili Plívouše! To má zato, že se tajně oženil, a na kamarády se zvysoka vytento.

Co říci závěrem?

Zrejmě postižen odleskem Mistrovy geniality jsem doma zapomněl spacák. Tedy obě noci strávené v kufru vozu ne mě zanechaly jasné poselství: a) vrať zvýšenou podlahu do kufru, jinak se na tom zlomu jednou zmrzačíš b) když parkuješ ve svahu, najeď na cihlu či špalík, jako zkušení karavanisté a tím vyrovnej náklon a za c) neber si zimní spacák, když je skoro léto, i když to na první pohled nevypadá.  Když jsem se v sobotu ráno zpocený, rozlámaný a sesunutý do rohu probudil, vyloženě jsem se těšil až se zahřeju sportem. 

Jako vyloženě praktická věc se hodil zvonek, trasa závodu byla v několika místech společná s Pochodem Praha Prčice. Intenzivní cinkání zvonku následované uctivým děkováním  umožňovalo docela hladký průjezd.

 

Dynamo Rabyně - cyklo okruh

 

Napsat komentář