Podzim se kvapem blíží a protože Finn měl naplanováno uložení k zimnímu spánku, nabízela se poslední možnost nabrat vítr do plachet. Jak to na Slapech bývá, chvíle bezvětří se střídají s náruživými poryvy, kdy nestíhám vyvažovat, prdel vystrčenou z lodi, druhým okrajem téměř ponořeným do vody. Za lodí se vine zpěněná brázda, příď rytnicky rozbíjí větrem povzbuzené vlny, voda občas přeskocí příď a zarazí jí až vlnolamová lišta. A najednou je poryv pryč, plachta zplihne, konec srandy, leda tak ždímat houbu a vylejvat neustále prosakující vodu.
…a takové to tehdy bylo
