Ne, není to překlep. Šlo totiž o jejich kácení. Vlastně ne přímo o kácení, tedy porážku celých stromů, ale pouze o jejich zkrácení. Za třicet let vyrostly smrky pekelně vysoko a bylo potřeba je v polovině zkrátit. Takže hurá vzhůru. Princip je jednoduchý – jeden musí vyšplhat po kmeni na špičku, uvázat lano, hodit ho dolu druhému, ten bude tahem usměrňovat pád stromu tak aby padl daným směrem. Protože má Petr závratě, rád mi přenechal tuhle opičí práci.
Pak už je jen potřeba naříznout někde v patnácti metrech na jedné straně klín, a na druhé pomalu zaříznout pilu. Hlavně je nutné dávat pozor aby si člověk při tom podřezávání stromu nepřeřízl motorovkou jistící popruh nebo nohu a v momentě kdy to v mohutném kmenu začne praskat, rychle vytáhnout pilu. Vteřinku poté už kmen nezadržitelně letí k zemi. Větve se zaboří do zeně tak hluboko, že je nejde vytáhnout.
A po deseti minutách „zábavy“ následuje několik hodin klestění, metrování, odnos a rovnání do hranice. Po dvou dnech cítím každý sval.