Svatební cesta má být výjimečná. Na naše byla nejen svojí délkou (celý jeden měsíc) ale i lokalitou, namísto do Jiljí jsme jeli na bývalý Cejlon, tedy na Srí Lanku, správněji Šrí Lanku.
Teď, krátce po návratu, nás čeká milá povinost prohrabat se škrabopisným deníkem a haldou fotek. Pokusím se vám to naservírovat vše v co nejkratším čase.
A co vás čeká?
Začneme netradičně, na Ukrajině. Tam jsme se totiž na dva dny zastavili v Kyjevě. Pak už nás AeroSvit přenese na samotný ostrov.
První rozkoukání v nedalekém Negombu, pak jízda busem do královského města v samém středu, do Kandy, kde jsme zůstali na pár dní, kdy jsme podnikli výlet do sloního sirotčince Pinawalla, kde vám slony ukáží a o kus dál vá místní podnikavci za peknou sumu nechají na jiném slovovi i svézt. My jsme dokonce dostali i pravou koupel ze sloního chobotu.
V Kandy ještě zažijeme něco z folklórních tanců a pak vyrazíme na celodenní jízdu na sever, do oblasti Historického trojúhelníku, tvořeného městy Anuradaphura, Polonaruwa a Sígiria. V posledně jmenovaném vystoupáme na dvě stě metrů vysokou posvátnou skálu, což zejména při Lenčině paniky z výšky stojí za poklonu.
Po pár dnech přesun do Kandy a další den courákem vlakem do Hattonu, přestupního bodu pro autobusy jedoucích po uzoulinkých klikatých stezkách na srázu vysoko nad přehradami Castlereigh a Maskelyia až do výchozího bodu na Adamův štít, což je posvátná hora pro všechny náboženství co je na ostrově najdete. Na samém vrcholu je totiž v kameni otisk šlápoty, přisuzované tomu či onomu svatému. My jsme přijeli mimo sváteční sezónu, takže nám ji neukázali, ale zato jsme si poctivě vyšlapali (a sešlapali) skoro pět tisíc schodů na vrchol, abychom stihli východ slunce a spatřili magický stín, který hora vrhá po dvacet minut do mraků valících se po vrcholcích pod ní.
Po výstupu se ploužíme opět busem, pro tentokrát mikrobusem se dovalíme do centra čajovnictví, Nuwara Elyia, což jsou taková místní podoba našich Karlových Varů, ovšem bez varů. Začínáme toho kalupu mít dost, a tak zvolňujeme tempo, couráme po plantážích a navštívíme nedalekou továrnu na zpracování čaje s příhodným jménem Pedro. Z „nurelije“ což je fonetický přepis jména města chytáme vlak stojící v Nanu Oya směr Elle. Je naprosto dokonalý, krátký a stařičký. Označená „slow train“ plní dokonale, což nám poskytne dost času na pozorování úchvatných scenérií. V Elle zakládáme na tři dny „basecamp“ pro výlety do okolí, včetně Lipton´s seat, což je místo v horách kde prý s oblibou, alespoň jednou, možní seděl Sir Lipton, majitek okolních nekonečných plantáží a stejnojmenné továrny na zpracování čaje.
Čas nastal, moře volá a tak závěr prozevlíme v Mirisse, klidném plážovém středisku na jihozápadním pobřeží. Dočkáme se i příjemného překvapení v podobě české surfařské buňky. Spadne na mě kus palmy závěr pobytu ozvláštní cyklón, který vyplaví bary na pláži, zabije patnáct lidí a na dva dny vyhodí proud v oblasti. To už jsme ale zpět v Colombu, které opravdu nestojí za zdržení a po šestatřiceti hodinách na cestě končíme na vyfoukané ranveji v Ruzyni.