Třetí den bude na zápisky stručný. Po ranní vydatné snídani (zbytek špaget od večeře) se lážo plážo přesouváme pěšky na Kyjiv-Pasažyrskyj vakzal kde nasedáme do shuttlebusu směr letiště. Je tu příšerně přetopíno, vůbec mi tady přijdou nějaký zimomřivý. Anebo jen historická zkušenost říká že s listopadem udeří mrazy, jen letos se to nějak nestalo.
Kolem poledne jsme před letištěm, kde mě Léňa donutí vyhodit velmi nevzhlednou, avšak teplou čepici. Měl jsem jí léta a tak ji do odpadkového koše házím s těžkým srdcem. Při odbavování nás překvapuje že baliči kufrů berou jen hřivny, ale aspoň ušetříme. Letíme až ve tři a tak máme dvě hoďky na pozorování cvrkotu v odletové hale, která prochází rekonstrukcí. Je neuvěřitelný jak jsou někteří pasažéři laxní. Hlas paní vyvolávající poslední pasažéry už je lehce nervozně roztreseny, nicméně ani to nedonutí skupinku opozdilců zrychlit. Pět minut po plánovaném odletu se pomalu došourají k bráně do letadla. ještě že letí do Bankoku…
Nás je v autobusu k letadle asi dvacet, v Boeingu 767 se doslova ztrácíme. Avšak jen do chvíle, než se připojí cestující z letadla z Moskvy. V tu ránu je letadlo do posledního místečka plné. Všude spousta hlaholu, veselí a samozřejmě cinkotu lahví alkoholu z duty free. Než pilot stihne odlepit podvozek od ranveje, tak už probíhá veselá pijatyka.
Samotný let je dost nuda. Obvyklí zabijáci času nefungují (sice nám rozdali sluchátka, ale obrazovky v sedačkách ukazují jen černotu bez zvuku), zato okolní společnost se baví velmi dobře. Snažím se to zaspat, částečně se daří, když se probudím, je už i většina okolí zmožená alkoholem a pochrupuje. Mladý pár o řadu za námi byl unaven ještě z jiné aktivity. Já to zaspal ale Léňa tolik štěstí neměla, takže:
.. když byl mladý mačo dostatečně namazaný, začal mít chuť na svou mladou (mimochodem moc hezkou) ženu, přestože jí to bylo evidentně trochu proti srsti, položila mu hlavu do klína. Po chvíli práce přesla na systém ruka pod bundou. Možná že i díky alkoholu bunda poskakovala v chlapíkově klíně pěkně dlouho, takže nakonec se pár odpotácel na toaletu, kde zůstali zamčený víc jak půl hodiny. Po návratu se chlapík blaženě sesunul do sedačky a okamžitě usnul.
Ještě že jsme šli na přistání. Jen co se kola dotkla ranveje všichni pilotovi opět svorně zatleskali. Asi že splnil svou povinnost a nerozmlátil nás na cucky. Pak tleskali ještě jednou, když jsme bezpečně zastavili u stojánky. Možná jim došlo že prvně byli sice na zemi ale řítili se přes tři sta kilometrů v hodině. Měl jsme chuť tleskat taky, ale ne pilotovi ale všemohoucímu že už jsme z letadla fuč…