Rok utek jako voda a Čeřín zase volá. Tentokrát je cetahem (neboli CEloTÁborovouHrou) magická Středozem. Takže se to v táboře helžilo spoustou roztodivných bytostí. Hobiti, trpaslík, elfové a elfice, dokonce se na nástup občas dokymácel stromovous. Ale ne moc často, přecijen do a ze stromu se obléká opravdu velmi špatně. A v noci se pak táborem občas přehnala tlupa škřetů se Saurumanem. Při jedné takové noční návštěvě jsem se převtělil do pána Nazghûlů, v plné zbroji za světla pochodní.
[important] Fotky, které šly zveřejnit najdete na oficiálních KOLTích stránkách na Facebooku.[/important]
Moje herecká premiéra mě sice stála hlas, ale byla kladně přijata. Tím, že jsme na táborech jako návštěva, tak jsem byl pro spoustu diváků zcela nová postava a dumali, kdo to je. Dost tomu tedy pomohlo že jsem byl celý kompletně v černém s helmou přes tvář. Nebo taky to, že jsem v souladu s rolí krom dvou souvislých vět se Sarumanem jen vydával děsuplný a uhrančivě demoralizující jekot.
Ten samý jekot mě pak provázel o pár dní později při závěrečné bitvě, kdy se mělo tedy rozhodnout, zda vyhrají ti zlí nebo dobří. Za sebe můžu říct, že ti zlí byli vlastně dost dobří, protože vydržet bitvu v tom horku není jen tak pro bábovky. Jen si to vemte – napřed jsme se navzájem navlíkli do černých hábitů, sukní a přehozů, pak se vodovkama zmalovali všude, kde zůstal kousek světlé kůže. A klikaři, jako třeba já, měli i helmu z karimatky. A takhle stojíte na dolním konci louky, smažíte se na sluníčku a čekáte, až se na vás vrhne čtyřicítka dětí, kteří se postupně celý tábor vyzbrojovali mečema, šavlema a vůbec všelijakým bojovým náčiním. Stojí asi sto metrů od vás, ozbrojení a natěšení na bitku.
Stáli jsme na kraji lesa, za námi improvizovaná Moranon, tedy brána do Mordoru.Podle scénáře měl po přiblížení obou armád na cca dvacet metrů od sebe nastat klasický „povykovací souboj“, kdy se armády navzájem hecují a vyhrožují si likvidací. Emoce ale byly silnější a tak než bys řek, mydlíme se všichni navzájem. Klobouk dolů všem KOLŤákům a Rumákovi obzvlášť za přípravu zbroje obou stran, šavle a meče z plastových trubek obalených pěnovou izolací se skvěle osvědčily.
Co vám budu povídat, bitva byla náročná, dopadlo to dobře, pobili nás všechny. Napřed Gandalf sejmul Saurona v napínavém souboji. Rumák, asial Pán Zla všechny zmátl tím, že si v rámci maskování oholil svůj tři měsíce pěstovaný plnovous a natřel si obličej na červeno. Chvíli to vypadalo, že taky bude ignorovat scénář, a Vojtu, alias pana G. porazí, ale nakonec prohrál. Nás čerňáky pak nahnali do úžlabiny a tam dobili.
Po bitvě jsme se my mrtvoly poslušně vyskládaly podél cesty, aby mohla vítězná armáda defilovat Mordorem. Spoléhal jsem na to, že když si lehnu vedle Elišky, respektive na kus pláště co měla jako kostým, tak nebudu tak muset ležet na holé trávě a budu mít pohodlí. Jenže jsem se poleožil ramenem do mraveniště, což se ale projevilo až když se coural první trpaslík okolo. Zázračně obživnout nešlo, tak jsem alespoň předstíral posmrtné škuby a křeče, než zmizel poslední hobit za rohem. Prevíti mravenci rezaví, koušou jak pominutý.
[php snippet=1]