…a takové to tehdy bylo
To že je zima, ještě neznamená, že se necháme ochudit o tak báječné aktivity, jako jsou buřty na ohni. Stačí se zvenčí zahřát teplou bundou a zevnitř natápět rumíkem nebo ještě lépe griotkou. Vůně třešní na sněhu je prostě báječná. Aida sice neměla lahůdkový čaj, ale zas měla péřový spacák. Zavrtaná až po čumák vyhlížela …
V prvním popisu letošního Survajvlu jsem dvakrát zmínil studnu. Nono nejde tak o studnu jako třeba tu v Kruhu, ale když do ní nečekaně spadnete, dokáže to napáchat nepěkné škody na těle i na duši. A to se právě stalo jednomu z nás. A překvapivě jsem to nebyl já.
Protože koupačka ve vaně měla úspěch, dokonce takový, že z toho vzniklo několik nepublikovatelných videí a fotek, bylo potřeba to pořádně oslavit.
Po mohutném úspěchu prvního Survajvlu (první část a druhá část) bylo jasné, že musí následovat pokračování. Protože jde o tradici vzešlou z Trojnarozek, dohodl jsem se s ostatníma oslavencema, že každý ročník bude koncipován trochu jinak. Tentokrát jsme se usídlili na kraji kleťského lesa, všude kolem samé dubové hvozdy, které tiše obklopovaly naší Lesní chatu. Jen my, srub, vana a studna. A ještě alkohol, majitel v offroadu, studna (jak vidno, je důležitá), lovci s kulovnicema a tažený vývar. O tom všem to letos bylo.
To si takhle jednou vyberete na mapě ten nejzelenější kout českého lesa. Jen samé lesy, jeden připrcnutý kopec široko daleko a klid a ticho vůkol. A až na místě zjistíte, že je tu srocení bývalých pohraničníků. Už chápu, jak se cítil uprchlý vězeň Kulhánek, když „si z okénka své cely vybral směr do toho nejhlubšího lesa. A ona je tu restaurace.“
Restaurace, tedy pojízdný stánek už měl zavřeno, takže guláš SNB ani pohraničníkovu klobásu jsem neochutnal. Ale dechovku na ochozu stanice jsme viděli, slyšeli, mladý pán přidal i tanec.
Tentokrát nejde o Cimmrmanovy trpaslíky Děda vševěda, jak znalci jistě rychle rozpoznali, ale o obyčejné myši. I tak mají ale mnoho společného. Ty potvory vám vlezou všude (stejně jako trpaslíci), a strašně rychle se množí (stejně jako trpaslíci). Na rozdíl od nich se mi je ale nedaří chytat, natož jen tak zahazovat. Kdybych to byl …
Letos bylo (jako obvykle) příliš málo vyloženě pěkných podzimních dní. Takových, kdy slunce svítí ještě teplou letní barvou, ale všemi barvami hrající listí už mu dává nezaměnitelnou podzimní melancholii. Je přitom zajímavé, že ještě v sobotu byla inverze, takže jsme s Petrem zvažovali výlet někam do hor. Nakonec stačil i Český ráj, okolí hradu Kost …
Přestože už tu skoro čtvrtstoletí nebydlím, pořád je to místo mého dětství, Dost se za tu dobu změnilo. Zámeček už není pomalu chátrající a křovím zarůstající depozitář Archeologického muzea, stal se z něj Institut Václava Klause. Je ale stejně nepřístupná jako dřív, možná ještě víc, kdysi se mohlo i k bustám na terase. Teď jsou tam …
Jako chalupář mívám k chatařům shovívavý, možná trochu přezíravý postoj. Přecijen chataři mají všechno menší, skoro by se chtělo říct jednodušší. Moderní (rozuměj „jen“ z minulého století) dřevostavba budova nenese takové historické zatížení jako kamenná chalupa s půlmetrovými zdmi. Ale chataření má taky své kouzlo. A obzvlášť tady na Kařezu.
Voda se nosí v kýblech od sousedů, chata je jedna místnost s malou předsíní, myšky kam se podíváš. Ale sporák na dřevo, srovnané v malé hraničce před chatkou, ji spolehlivě vytopí. A snídani pod korunou rozložitých třešní, to prostě v Chylicích nemáme.
Navíc výlet k nedalekému partyzánskému bunkru přinesl plný košík krásných hub, takže zlatí chataři 🙂
Zima roku 2013 měla být v plném proudu. Ale sníh a mráz nikde. Taže běžky putovaly zpět do skříně, na sněžnou potulku bez sněhu pofrčíme pěšky. Po úspěchu Krkavčího údolí padla volba na Brdy, tentokrát chceme najít to druhé místo.
Vyrazili jsme (netradičně vlakem) z Hlaváku. Protože hlásili déšť se sněhem, byla výprava nabalená jak pumpy a mermomocí potřebovali v kupé větrat. Jen jeden ze členů byl vybaven zcela adekvátně (základem jsou zimní polobotky a manšestráky) zaprotestoval, ale byl jsem přehlasován. No alespoň že snídaně sestávající se z dvou jogurtů a piva byla výživná a dodala pozitivní nálady. Protože šlo o pánskou akci, nemuseli jsme se nijak omezovat.
O to větší překvapení nás čekalo na malém nádražíčku v Lochovicích.