…a takové to tehdy bylo
Někdy v únoru jsem podlehl nápadu, že bych mohl začít zase běhat. Takže jsem se přihlásil na #behejlesy Karlštejn. Naštěstí jsem zvolil kratší variantu 12km. Říkám naštěstí, protože se v ten samý den běžel i Krakoduh. A navíc jen týden před tím jsem dobral antibiotika. Ale touha proběhnout se Amerikou byla silná. Ne že bych se tam (legálně) nedostal i jinak, ale šlo o to proběhnutí. Čekal jsem nějaký speciální zážitek. A taky jsem ho dostal.
Tak jsme se zas jednou vypravili na Ameriku. Pro Lucku a pana Františka to byla premiéra, doufal jsem, že budou oslněni a nadšeni, tak jako kdysi já. A že si potom zajdem na bramborák a pivko Pod Dračí skálu. Ani jedno nevyšlo úplně tak jsem si přál. Okolí Amerik je plné odpadků a Pod Dračí …
Přes mírně bulvarizující titulek jde o velmi zajímavý počin, u kterého jsem měl tu čest být. Na konci Severního překopu je jílovitý zával, podle dochovaných zpráv spadnuvší na konci čtyřicátých let. Co se za ním skrývá? Další chodby nebo je to opravdový konec?
Po náročných pracech se podařilo vykopat šestimetrovou plazivku a stanout v nedotčené chodbě. Jeden za druhým čtvrtý mizíme v závalu. Jako čtvrtý jsem na řadě já, plazím se uzounkou klikatící škvírou v závalu.
Třetí patro bylo poslední, na které jsem se ještě nebyl. protože je ale přímo spojené se závodem Lomy Mořina, je přístup do něj obvyklými cestami nemožný. Na straně z Mexika jsou okna zalátaný ocelovýma plátama hned na galerii, na straně Velký Ameriky můžete slanit na Velkou galerii, ale po pád desítkách metrů vás zastaví zase …