Sušárna je jedno z českých slov, která ve mě vzbuzují nostalgii. Po pivu, dlouhých vlasech paní sládkové, po chmelových brigádách. Když jedete po karlovarské, tak v okolí Rakovníka jich jsou desítky, některé v dobrém, některé v horším stavu. Jedna taková stojí i nedaleko Šmikous.
Vypadá jako všechny ostatní, respektive kdysi vypadala.Vysoká betonová budova plná malých okýnek se střechou z vlnitého eternitu. Čtyři sušící patra v hlavní podlouhlé části, na konci napříč násypné šachty vedoucí odshora až dolů. Všechno je tu postavené z betonu, což je dobře, protože jinak by to tu vypadalo mnohem hůř. Co mělo nějakou cenu, to už zmizelo. Něco málo zůstalo zachováno v horních patrech, kam se noha vykradačova asi bála vlézt, přecijen balancovat na chatrně působících betonových nosnících pět pater nad zemí se chce málokomu. Díky tomu se zachovala část původního dřevěného vybavení, krom podlah jde hlavně o samotné kádě na kolečkách určené pro sušení. Jen díky tomu že celá konstrukce, včetně nosníků je z betonu, tak dům ještě stojí. No, dům…
