Sušárna

Sušárna je jedno z českých slov, která ve mě vzbuzují nostalgii. Po pivu, dlouhých vlasech paní sládkové, po chmelových brigádách. Když jedete po karlovarské, tak v okolí Rakovníka jich jsou desítky, některé v dobrém, některé v horším stavu. Jedna taková stojí i nedaleko Šmikous.

Vypadá jako všechny ostatní, respektive kdysi vypadala.Vysoká betonová budova plná malých okýnek se střechou z vlnitého eternitu. Čtyři sušící patra v hlavní podlouhlé části, na konci napříč násypné šachty vedoucí odshora až dolů. Všechno je tu postavené z betonu, což je dobře, protože jinak by to tu vypadalo mnohem hůř. Co mělo nějakou cenu, to už zmizelo. Něco málo zůstalo zachováno v horních patrech, kam se noha vykradačova asi bála vlézt, přecijen balancovat na chatrně působících betonových nosnících pět pater nad zemí se chce málokomu. Díky tomu se zachovala část původního dřevěného vybavení, krom podlah jde hlavně o samotné kádě na kolečkách určené pro sušení. Jen díky tomu že celá konstrukce, včetně nosníků je z betonu, tak dům ještě stojí. No, dům…

Gočárovy domky

Průčelí jednoho z Gočárových domků

Gočárovy domky za sebou mají zajímavou historii s dobrým koncem, což nebývá obvyklé. Jde o dva dřevěné domky vystavěné ve stylu označovaném jako národní dekorativismus, později známý jako „styl Legiobanky“ ( jejíž budovu rovněž doporučuji k navštívení). Byly postaveny ve dvacátých letech na letišti ve Kbelích jako budova správce a „terminál“, kde se lidé krom občerstvení měli možnost informovat o odletech/příletech.

Na letišti vydržely poměrně dlouho, až do sedmdesátých let, kdy se je správa tehdy již plně vojenského letiště rozhodla zlikvidovat. Díky prozíravosti tehdejšího ředitele ZOO Praha Dr. Veselovského byly spolu se sochou režimem pronásledovaného sochaře Chlupáče přemístěny do spodní části areálu zahrady. Když komunističtí papaláši zjistili, že socha stojí v zoologické zahradě, chtěli ji znovu zničit, ředitel ji však nevydal, řka, že opicím a jiným zvířatům snad ideově ublížit nemůže.