…a takové to tehdy bylo
Rok se s rokem sešel a zas tu byl čas trojnarozek. Letos se mi nechtělo do obligátní hospody a tak vznikl nápad na netradiční „pánskou jízdu“. Původně to měla být plavba osmi mořských vlků a po Vltavě. Ale lodě v listopadu na vodu nejezdí. Co teď? A pak přišel Kovára s geniálním nápadem – pojedeme …
Feraty se u nás začínají rozrůstat jako houby po dešti.Takže jsme se s panem B a Strakou rozhodli otestovat tu v Děčíně. Je kousek od Prahy, cest jak máku, takže vzhůru na sever Parkování je nedaleko, za zatáčkou u vody je malé parkovišťátko. Výchozím bodem je OZZY Bar . Je to takový malý, ale pestorbarevný …
Mám tyhle blázny rád. Jsou to srdcaři, většinou s pohnutým osobním životem. Všichni ti, co dali přednost svým koníčkům před rodinou. No, koníčkům. Většinou to vnímají jako nějaké poslání. Stejně tak jako správce tvrzi Skutina.
Nemá přesný rozpis prohlídek, prostě jak to stíhá, tak provádí. Napřed řopíkem a pak samotnou tvrzí. Objekty sice patří armádě, ale po patnáctiletém soudním sporu by se mohlo blýsknout na lepší časy a ta betonová masa by mohla být jeho. Tak jako veškeré vybavení, které obnovil a doplnil s neuvěřitelnou pečlivostí a důsledností.
A co je na Skutině jako takové zajímavé?
Počasí bylo vrtkavé, jeden den jsme se probíjeli Na rozcestí ve sněhové vánici a prošlapávali stopu v hlubočáku, druhý den svítilo až připalovali a tam kde den předtím sníh za námi zametal stopy byla lyžařská dálnice. Krásného počasí jsme využili nejen k courání po okolí, ale hlavně k výstupu na Sněžku. Celodenní výlet s návratem za tmy důkladně prověřil moje backcountry běžky a Lucčiny kombičky. Celou dobu mi to (ne)jelo pořád stejně, i při sjezdu jsem vlastně neustále makal abych stíhal v pohodě se vezoucí běžkaře. Pěkně jsem se uhnal a zánět krku na sebe nedal dlouho čekat.
Poslední den se tak nesl ve znamení relaxace a v pravému horskému opalování. Tedy ve spacáku, kdy vás krom sluníčka zahřívá i rum s čajem. Neskutečná lábuž.
Celkově měl pobyt na horách blahodárné účinky, jejichž pozitivní důsledky jsem pocítil až v dlouho poté, v nečekané, ale o to příjemnější podobě.
Konečně napadl sníh. Přestože v Praze stálo počasí za prd a i přes varovné hlasy sýčků že se na horách žení všichni čerti, vyrazili jsme vstříc běžkařským radovánkám. Silnice pěkně klouzala, ale na rozdíl od těch nešťastníků před sjezdem na Liberec jsme se nikam nesklouzli.
Nakonec to byl velmi povedený výlet, i když ze začátku to s Aidou bylo trochu o nervy, naštěstí až na pár vynervených super-hajtek-oblečených fuchtlí byli okolní běžkaři fajn a chápali že se snažíme neplést pod lyže.
Bohužel to byl i den, kdy zemřel Václav Havel.