…a takové to tehdy bylo
Djibut? Ten se přece nikdy neožení. Tři děti a přes deset let stále s tou samou ženou, bez nutnosti „papíru“ – takže jistota pro zastánce života na psí knížku. Já a ženit? Leda až do toho praští on. A to se přece nestane. No, věci se mění.
Ale svatba to byla pěkná. Jak mi řekl Lukmen -„už víš co je to KOLTí svatba“ a nezapoměl připomenout, že je všeobecně známo, že po Djibutovi jsem na řadě a že tedy očekává oznámení.
Co má společného Lara Croft, Indiana Jones a Zetor 7745? Jedno číslo a sedm písmen. Které to jsou, určitě uhádnete už teď. Anebo později. Je to už nějaký pátek, co jsem na Pecínově naposledy šoféroval Zetor. Ale jsou nabídky co se neodmítají, a tak jsem se vyšplhal do kabiny a s mírnou nervozitou postupoval podle …
Letos nám počasí umožnilo nejen zasedat a radit se venku, ale hlavně provádět zemědělské práce. Zatímco prvního jsem se účastnil okrajově (lehkým pokuřováním vodnice), k druhému mě ani nepustili. Ale počasí nebyl jediný rozdíl. Došlo k razantnímu vzestupu prcků, jak dokládá baterie kočárků.Zatím byli dospělí v převaze, ale jednou to přijde. Kolik dospěláků, tolik dětí. Ne-li víc 🙂
Den druhý začal vlastně večer odlovem jedné děééésně hardcore a jedné veselé keše , která mě pobavila sou rafinovaností. Čtyři dospělí oblézající telefonní budku, protože nejsou schopni správně úřečíst nápovědu. O to lepší bylo prozření zvoleného řešení.
Olča není zdrobnělina ženského jména, ale akronym pro sportovní událost. Ta se sice konala jen jednou, ale název sám zůstal pro každoroční setkávání KOLTáků. Pro mě to byla premiéra a tak jsme byl zvědav co se bude dít – legend jsem slyšel dost.
Ale čas letí a dětí je jak smětí. A nejen těch co u jsou na světe, letos se sešlo hned pět těhulí. Takže to vypadalo na dvoudenní nudu.
Překvapil me Lukmen, který sám navrhl, že si dáme nějaký komín. A Liberec je prekiontricky bohatý, a tak bylo z čeho vybírat. Nakone se nás nahoru na hranolek devatenácku vyšplhalo víc, než jsem čekal.
Spodky navrch kostýmku s pláštíkem co se nezbedně třepotá. Latexový obleček, bičík a nalepovací drápky. Černo-červeně nalakovaný holínky a páska přes obličej jako maskování. Když jste dospělý, tak si tohle na sebe nemůžete vzít každý den. Takže chápu, že si to focení superhrdinové užívali, jak jen mohli. Možná až na těhuStorm 🙂
Kolem Ohře už jsem šel, jel, běžel, koupal se v ní, ale nikdy jsem ji nesplul. Takže pro mě byla KOLTí voda byla premiéra dvojitá.
Divoké počasí ze začátku léta bylo zapomenuto, sluníčko krásně pražilo, možná až moc, takže vody rychle ubývalo. Což o to, vzhledem k cennému nákladu na palubě mi to nijak nevadilo, horší to bylo s rychlostí plavby. Pálava je skvělá, stabilní a klidná, ale pomalá. A přestože jsme byli v lodi čtyři, většinu času bylo pádlování na mě. Lucka dostala po prvním dnu zákaz, o Šupině ani nemluvě a Aida se neustále vrhala do vln. Takže krom lovení psiska z vody jsme byli v neustálé stíhací jízdě, a skupinku jsme doháněli jen při soulodění.